Pane, proč?

… jeho moudrost nelze vystihnout… (Jeruzalémská bible)

Jsme věřící lidé, důvěřujeme našemu nebeskému Otci, spoléháme na něho, tak proč nás vede právě takto? Nešlo by to jinak? Vždyť vidíš, Pane, že to není dobré. Proč se právě toto stalo? A následují další a další otázky, kterými dáváme najevo, že by bylo lepší, vhodnější, kdyby Bůh vedl věci jinak a jinudy. Mnohdy je to „pouze“ podivení, jindy je v tom smutek, až zoufalství. Tolik jsme Bohu důvěřovali, a toto se stalo.

Bylo to na počátku mé kazatelské služby, když tragicky zemřel mladý chlapec patřící k věřící rodině ve sboru, kde jsem sloužil. Zoufalství rodičů, zármutek blízkých a nezvykle velká účast obyvatel z místa, kde bydleli, při rozloučení se zesnulým. Co v takové chvíli říct? Použil jsem slova apoštola Pavla, určená Filemonovi (v. 15): „Snad proto byl na čas od tebe odloučen, abys ho měl na věky.“

My nevíme, ale Bůh ví. On je mocný a jeho myšlení obsáhnout nelze, jeho moudrost nelze vystihnout. Nemusí jít o tak krajní záležitost, jakou jsem popsal. Může jít o podivování se nad tím, jak „to“ Pán vede i v jiných souvislostech našich životů. Ale pamatujme na to, že Boží moudrost a jeho myšlení nejsme schopni obsáhnout. Nepřestaňme ale Hospodinu důvěřovat.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.