Budu vyprávět

Mnohdy prožíváme něco úžasného, vnímáme Boží pomoc a radujeme se z jeho zvláštní přízně a požehnání. Vděčnost přetéká z našich rtů a nevíme, jak bychom se Hospodinu odvděčili. Později euforie pomine, emoce se uklidní, dokonce můžeme na vše zapomenout, a do toho přijde nějaká životní zátěž. Přepadnou nás obavy až strach, nejistota, ale protože jsme věřící lidé, vyšleme k Bohu prosbu o pomoc. Ale dočkáme se jí hned? Když ne, ptáme se, proč už nepřichází? A když přichází, proč právě taková?

A tady je namístě použít jeden z darů, které nám Bůh dal, abychom mohli s důvěrou očekávat Boží pomoc. Tím darem jsou vzpomínky na to, jak nás Bůh doposud vedl, co všechno nám již Hospodin prokázal. Když si to uvědomíme, stanou se dvě důležité věci.

Při vzpomínání na to, jak nás Pán doposud vedl, vchází do našich srdcí vděčnost. A vděčnost sama o sobě člověka uklidňuje. Vděčný člověk je většinou spokojený a šťastný. Ale to není všechno. Uvědomění si Božího vedení v minulosti přináší jistotu do našeho života, i co se týká budoucnosti. Náš nebeský Otec byl s námi v minulosti a to nás povzbuzuje a dává jistotu, že s námi bude i v budoucnosti. Proto je dobré vzpomínat na Boží zásahy do našeho života a vyprávět o nich. Tím si je vždy znovu zpřítomňujeme.

A přesně to dělal pisatel žalmu. Chtěl oslavit Boha a zároveň chtěl povzbudit sebe do dalších dnů svého života. Nebylo by dobré, abychom to dnes ráno, nebo i jindy, udělali i my?

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.