Když si myslím…

To není zaslíbení, to je konstatování pisatele žalmu. Je to jeho zkušenost, jistota, se kterou žije svůj život. Prožívá všechny negace hříšného světa, které se samozřejmě vtírají do jeho soukromí. Ptá se Hospodina, jak dlouho to ještě bude trvat. Vyjadřuje naději, že Bůh zasáhne a umlčí všechny, kteří ono zlo páchají. Ale když píše tato slova, ještě žije uprostřed toho, na co si stěžuje. A přesto vyjadřuje své spoléhání na Boha.

My také ještě nežijeme „doma“. Svůj nový domov dosud stále jen vyhlížíme. Žijeme v hříšném světě, který nás ovlivňuje, a samozřejmě ani my nejsme bez hříchu. Nebo snad ještě nikdy „naše noha neklopýtla“? Ještě nikdy nás netrápily úzkostné myšlenky? Je úžasné, že se v takových případech můžeme postavit vedle žalmisty a vyjádřit stejnou jistotu. Boží milosrdenství nás podpírá, Bůh nás naplňuje potěšením.

Je možné, že i dnes odcházíme za denními povinnostmi s vědomím, že klopýtáme v souvislosti se svým zdravím, s našimi vztahy, financemi, naší nerozhodností, netrpělivostí, s odpuštěním někomu blízkému, s vědomím nepřátelství někoho vůči nám, ale také například i se svým duchovním stavem. Trápí nás to a naše myšlenky nejsou vyrovnané, radostné a pozitivní. Uvědomme si ale společně s pisatelem žalmu, že Boží milosrdenství je nám blízko, že nás může podepřít a podpírá. A že Boží potěšení může zavlažit naši vyprahlost. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.