V poslední chvíli

Podle starších překladů byli s Ježíšem ukřižováni dva lotři. Ten jadrný výraz se mi líbí víc než termín zločinec, i když na ty dva je možné jej pravdivě použít. Měli za sebou pestrou minulost a nejspíš se dopustili i těch nejhorších zločinů.

Teď visí na kříži — jeden po Ježíšově pravici, druhý po jeho levici. Oba vědí, že je čeká pomalá a velice bolestivá smrt. Slyší volání davu, vnímají i nenávist velekněží a starších. Čtou také nápis nad Ježíšovou hlavou: „To je Ježíš, král Židů“ (Mt 27,37). Slyší, jak se Ježíši skoro všichni posmívají.

Jeden z nich se přidává k davu a rouhá se. Druhý sleduje Ježíše a všímá si, jak to vše snáší. V jeho tváři nevidí ani stopu nenávisti. Jak moc se liší od těch „svatých“ tam dole! V Ježíšově tváři vidí lásku, která je silnější než zloba a nenávist těch, kteří ho nechali přibít na kříž.

V uších mu ještě zní Ježíšova prosba za ty, kteří nevědí, co dělají. V té chvíli uvěří, že muž, který visí vedle něj, je Mesiáš. Prosí ho o odpuštění a Ježíš ho ujistí, že přijímá jeho upřímné pokání a lítost nad hříšným životem. Umírá s pokojem v nitru, protože ví, že mu Bůh dal milost. Umírá a těší se na chvíli, kdy se s Ježíšem potká v jeho království, kde už žádná smrt nebude.

Z knihy Vlastimila Fürsta Ze stínu smrti na cestu pokoje. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.