Příbuzenství s Ježíšem

Tuto událost zmiňují tři evangelia. Ježíš mluví ke shromážděnému zástupu, ale současně přichází jeho rodina, aby „se ho zmocnili“. I oni totiž věřili, že se pomátl. Protože se nemohli dostat pro množství lidí dovnitř, dostal pouze vzkaz, že jeho matka a sourozenci jsou venku a čekají na něho. Ježíšova reakce byla zvláštní. Zeptal se: Kdo je má matka a moji bratři? A potom řekl to, co čteme v úvodním verši.

Mohlo by se zdát, že Ježíš svojí otázkou odsuzuje rodinu proto, jak o něm smýšlí. Vždyť oni ho považovali za někoho, kdo mluví nesmysly. A tak se od svých blízkých separuje. A aby to neřekl tak přímo, hovoří obecně o nějaké pomyslné rodině.

Ale co když to tak není. Co když je to tak, že Ježíš vnímá, že přichází jeho rodina, že mají o něho starost a chtějí jej bránit před nepřáteli. A tak reaguje tím, že říká: ano, v pořádku, já vím, že je zde moje rodina, ale musím dodat, že vlastně každý, kdo činí vůli mého Otce v nebesích, je moje blízká rodina. Vy všichni, kteří nasloucháte mému slovu a plníte je, patříte do mé rodiny.

A to je krásné a povzbuzující poselství. Všichni, kdo berou Boha vážně, patří do jeho, Boží rodiny. Žijeme uprostřed vlastní rodiny, a navíc máme ještě tu přednost, že můžeme patřit i do rodiny Ježíše Krista. I když nemáme svoji pokrevní rodinu, můžeme mít jistotu, že patříme do rodiny Boží. Možná máme rodinu, ale je nevěřící a nemáme v ní oporu pro svůj životní styl. Potom máme jistotu, že nás Bůh vítá do své rodiny. A tak vždy patříme někam, kde máme kruh svých nejbližších a kde nám může být dobře. Díky, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.