Jezme pomalu

Ezechiel byl povolán ke službě proroka samotným Bohem. Ten se mu nejdříve zjevuje jako mocný Pán ve své veliké slávě, aby si Ezechiel uvědomil, kdo jej posílá, a následně jej povolává, aby přinesl Boží poselství Jeruzalému a Judeji, kteří se vzbouřili proti Bohu. A pak následuje zvláštní výjev. Ezechielovi byl ukázán svitek, popsaný z obou stran žalozpěvy, lkáním a bědováním. Ve stavu, ve kterém se Boží lid nacházel, se není čemu divit. Prorok měl tento svitek sníst, aby mohl jeho obsah hlásat izraelskému domu (2,10–3,1). Tento počin můžeme vzít doslovně, ale také pouze obrazně, protože i v dnešní době se můžeme vyjádřit například o hezké knize, že jsme ji doslova „zhtli“, tedy „rychle snědli“ její obsah. Ale to, co je zvláštní na obsahu svitku, je skutečnost, že když jej Ezechiel „snědl“, byl v jeho ústech sladký jako med.

Boží slovo může mít formu zaslíbení, povzbuzení, výstrahy, pokárání, informace atd. Již jsem několikrát zmínil, že náš nebeský Otec dělá všechno vždy pro naše dobro. Ať už půjde o jakoukoli formu vyjádření, vždy bude dobrá a sladká jako med. Vždyť celé Boží slovo je evangeliem, tedy dobrou zprávou. A dobrá zpráva nemůže být hořká. (Možná někdo připomene, že když Jan ve Zjevení snědl svitek, byl zpočátku sladký, ale potom hořký. Avšak to pouze proto, že člověk si špatně vyložil Boží slovo a nestalo se, co očekával.)

Jezme Boží slovo, živme se jím a vychutnávejme jeho sladkost. Ale abychom toho dosáhli, nemůžeme je rychle zhltnout, ale pomalu jíst. Teprve potom ucítíme, pochopíme Boží dobrotu a jeho lásku.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.