Zdržme se ukvapenosti

My lidé jsme už takoví. Děláme rychlé závěry, mnohdy pod vlivem emocí, jindy pod vlivem našeho rozumového vyhodnocení věci a ještě jindy pod vlivem běžného jednání okolní společnosti. A s tím přichází ukvapené soudy, které mohou vést až k panice (viz ČSP), a dokonce k pocitu odstrčenosti (viz Jeruzalémská bible), kde už nevidíme žádné východisko. A takové závěry můžeme podsouvat i našemu nebeskému Otci. Pisatel žalmu přiznává, že přišla chvíle, kdy „podlehl panice“ (ČSP) a ukvapeně si řekl, že je Bohem zapuzen, a dokonce že jej Bůh již nechce ani vidět. Jak je dobře, že se mýlil.

Jak často se i nám podlamují kolena, ztrácíme odvahu a máme pocit, že se Bůh od nás vzdálil. A jak je úžasné, že to není pravda. Naopak, Bůh se k nám vždy přiznává, když k němu voláme o pomoc. On nás slyší, vyslýchá nás a jedná v souvislosti s našimi prosbami tak, aby to bylo pro nás to nejlepší řešení.

Varujme se unáhlených úsudků, nebo dokonce paniky v domnění, že se Bůh od nás odvrátil. Ne, Bůh se od nás nikdy neodvrací. Odvrátit se můžeme pouze my od Boha. Ale když prosíme o pomoc, jako prosil pisatel žalmu, potom si buďme jisti, že On nás slyší a vyslyší. Není to pro nás povzbuzením a důvodem k děkování?

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.