Otec, obhájce, ochránce

Sirotci a vdovy byli v biblické době ti nejslabší z celé společnosti. Neexistoval žádný záchytný sociální systém. Nebyl, kdo by se o takové jedince postaral. Měl to sice za povinnost nejbližší, nebo i vzdálenější příbuzný (viz Rút a Bóaz), ale „povinnosti jsou mnohdy od toho, aby se neplnily“. Ne nadarmo apoštol Jakub připomíná, že: „pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení…“ (Jk 1,27).

Dnes žijeme v době, kdy na vdovy a sirotky společnost pamatuje a snaží se jim pomoci. Přes to všechno je ale skutečností, že tito lidé stále patří mezi nejslabší a nezranitelnější ve společnosti. Nejde pouze o ekonomickou sféru, ale také o to, že mnohdy nemají zastání ani od svých nejbližších, že se mnohdy nemají o co a koho opřít, a to ani při uplatňování svých zákonných nároků.

Pisatel žalmu nás však ubezpečuje, že sirotci a vdovy nepatří na poslední místo zájmu našeho nebeského Otce. On je otcem sirotků a On je ten, který sjednává vdovám právo, ochraňuje je a dává jim, co potřebují. Tím samozřejmě nejsme my lidé zproštěni svého podílu odpovědnosti, ale kdo má zastání u Boha, nemůže mít lepší.

Díky, Pane, že pamatuješ a přiznáváš se k těm, kteří mohou mít pocit, a mnohdy to není jen pocit, že jsou ve společnosti opomíjeni. Díky, že i ti nejslabší mají v Tobě svého Otce a zastánce. A že mohou i dnes vstoupit do nového dne vyzbrojeni touto jistotou.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.