Nařízení a potěšení?

Šťastni jsou ti, kteří poslouchají a respektují příkazy… No to snad ne. Poslouchat někoho, to je projev podřízenosti, a možná bychom mohli mluvit až o nesvobodě. Když byla ještě povinná vojenská služba, muži, kteří ji mohli po dvou letech opustit, se cítili blaženi právě proto, že nemuseli již poslouchat příkazy těch, kteří jim veleli. Někdy se stane, že pubertální chlapec nebo dívka „vyhrožují“ rodičům, že až budou ve svých 18 letech plnoletí, konečně je už nebudou muset poslouchat. Když jako řidič jedete v místě, kde je nařízena snížená rychlost, všimněte si, kolik aut vás předjede, protože přece poslouchat dopravní značení je přežitek. A bylo by možné pokračovat v příkladech, které ukazují, že poslouchání, respektování někoho nebo něčeho se dnes již nenosí.

A přesto pisatel žalmu vyznává, že jeho činí šťastným právě to, že respektuje Hospodinův zákon, ke kterému se upírá celým srdcem. A dodává: „Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání“ (v. 6). Jak je to možné? Není to tak těžké pochopit. Nastavená pravidla v oblasti životosprávy posilují zdraví, dodržovaná pravidla v oblasti dopravy zaručují bezpečnost provozu, respektované návody pro mezilidské vztahy přinášejí klidnější společenský, rodinný i manželský život a děti, které mají dány určité hranice svými rodiči, jsou klidnější a šťastnější.

Náš nebeský Otče, děkujeme za Tvoje rady a návody, které činí náš život bezpečnější, jistější, svobodnější, a tím i šťastnější. I pro nás jsou Tvá přikázání potěšením, jak říká žalmista (v. 47). Jsou světlem, které osvěcuje cestu našeho života, abychom po ní mohli bezpečně kráčet (v. 105).

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.