Důvod k hrdosti

„Nejdu po cestách Hospodinových, protože mě to nezajímá. Nejdu po cestách Hospodinových, protože to je moc těžké a v životě mě to omezuje. Nejdu, protože na to nemám… Chodím po cestách Hospodinových, protože to je povinnost, protože je to asi potřebné, protože jsem už tak navyklý, protože to Bůh ode mne žádá, protože se bojím, že mne jinak Bůh zavrhne…“

Kolik může mít člověk motivací k chození, nebo také k nechození po Božích cestách. Kolikrát z uvedené motivace může zaznívat, byť třeba jen lehce, že tam hraje roli také povinnost nebo obavy. Jóšafat, král izraelský, který se velice zasazoval o náboženskou očistu své země, to ale viděl a prožíval jinak. Jeho srdce bylo naplněno hrdostí, že může chodit po cestách Hospodinových. Nakonec i sám Hospodin ústy proroka Jeremjáše vyzývá, abychom se chlubili tím, že jsme prozíraví a známe Boha (Jr 9,23).

Následovat Hospodina není ani povinnost, ani důsledek strachu, že nás Bůh zavrhne. Následovat Hospodina je přednost. Následujeme-li Boha, potom mu patříme a můžeme se o něho opřít a spoléhat na něj. To je důvod k radosti. A je to důvod k hrdosti, že můžeme velkého Boha, našeho Stvořitele, následovat a být jeho následovníky.

Když máme vykročit do nového dne, potom si řekněme, jaká to je Boží milost, že můžeme následovat právě jeho. A buďme hrdi celý den, protože máme na co.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.