Není žádného jako ty…

David se rozhodl vybudovat Bohu důstojný dům. Myslel to opravdově a upřímně. Bůh mu ale skrze proroka Nátana řekl: „Ty mi nebudeš budovat dům, v němž bych sídlil.“ Toto Boží rozhodnutí je zdůvodněno v 1Pa 28,3, kde sám David doznává, že nemůže vybudovat dům Hospodinu, protože vedl mnoho bojů a prolil mnoho krve.

Ale vraťme se do 17. kapitoly: „Oznamuji ti, že Hospodin vybuduje dům tobě. Až se naplní tvé dny… dám po tobě povstat tvému potomku… a upevním jeho království. Ten mi vybuduje dům.“ Jinými slovy: Ty mně nebudeš stavět dům. Já Bůh jsem nikdy neřekl, aby mně někdo vybudoval cedrový dům. Naopak, já vybuduji dům tobě. Upevním tvoje království. A teprve potom tvůj syn vybuduje dům mně. A já upevním jeho trůn na věky.

To jsou slova, která naprosto vyvrací nařčení satana v knize Jóbově, že Bůh hraje s člověkem výměnný obchod. My lidé jsme tuto satanovu myšlenku posunuli do polohy „nejdřív je třeba něco dát Bohu, aby potom On dal nám“. Proznívá v postoji „co jsem provedl, že mne Bůh tak trestá?“ nebo v názoru, že „Boží království je třeba si zasloužit, jeho požehnání musí předcházet moje vzorné jednání“.

David chce postavit Bohu dům, ale Hospodin říká: ne ty mně, ale já tobě postavím dům, upevním tvoje království. A teprve potom tvůj potomek postaví dům mně. Nejdřív je zde Boží dar, nejdříve je zde Boží milost, nejdříve je zde Boží nabídka, nejdříve je zde Ježíšova oběť na kříži — a teprve potom naše odezva. Odezva na nezasloužený dar. A tak není proč se divit Davidovým slovům: „Hospodine, není žádného jiného jako ty, není Boha kromě tebe“ (1Pa 17,20).

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.