Co tu chceš?

Elijáš oznámil králi Achabovi, že nebude déšť ani rosa. A stalo se. Elijášovi přinášeli havrani na pokyn Boha pokrm, což jistě není běžnou záležitostí. Elijáš byl svědkem toho, že Bůh způsobil neubývání oleje a mouky vdově, která dala Elijášovi svůj poslední chléb. Bůh Elijáše vyslyšel a navrátil zemřelému chlapci život. Elijáš byl přímým účastníkem obrovského Hospodinova vítězství nad Baalovými kněžími, v němž Hospodin jednoznačně potvrdil, že je Bohem Stvořitelem a jiného není. Hned nato jej Bůh vyslyšel, a opět pršelo. Ve verši 18,46 čteme, že „Hospodinova ruka byla s Elijášem“.

Mohl někdo prožít větší zkušenosti s Bohem? Mohl někdo z větší blízkosti vidět Boží přiznávání se k němu? Mohl někdo být účasten větších zázraků, které Hospodin konal před jeho očima? A přesto čteme, že se Elijáš usadil nejprve pod keř, potom do jeskyně a přál si zemřít. Důvodem byl strach z královny Jezábel. Jako by zapomněl všechno, čeho byl přímým účastníkem.

Nemůže se totéž stát i nám? Prožíváme úžasné zkušenosti s Bohem, jsme na vrcholu důvěry vůči Bohu, abychom se najednou propadli do zoufalství a beznaděje jako Elijáš. Ale i nás Bůh oslovuje: Co tu chceš? Co tu děláš? Jak to, že propadáš zoufalství, když víš, že jsem vždy s tebou? Bůh nás nechce mít v jeskyni beznaděje. I k našemu sluchu přichází hlas, sice tichý a jemný, ale zcela zřetelný. Co tady děláš? Beznaděj nemá v tvém životě místo. Vstaň a běž životem dál.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.