I když…, přesto…

Král Ása byl v pořadí třetím králem samostatného Judského království. Dva jeho předchůdci na judském trůnu se „dopouštěli hříchů a jejich srdce nebylo při Hospodinu“ (15,3) Až král Ása „činil to, co je správné v Hospodinových očích“ (v. 11). Zajímavá je ale zpráva Bible, která říká, že i když neodstranil posvátná návrší, jeho srdce přece bylo cele při Hospodinu. Jako by ono dílo očisty nedotáhl do konce. Jako by to byla neúplná reforma, kterou dělal. Z našeho pohledu jeho počínání nebylo takové, abychom mohli říct, že byl cele při Hospodinu. A přesto čteme, že činil to, co je správné v Hospodinových očích, a jeho srdce bylo cele při Hospodinu. I když…, přesto…

Reformátoři, kteří na sebe postupně navazovali, nedosáhli ještě ve své době plného poznání biblického učení. Přesto bylo jejich srdce cele při Hospodinu. Jsem přesvědčen, že šlo o dokonalá církevní společenství. Později Bůh vedl reformační proud o další krůček dál a opět to byli lidé, kteří milovali nebeského Otce a byli před Boží tváří dokonalí.

Proč uvádím vzpomínané verše i dějinné události? Důležitý je směr, kterým v životě jdeme. K Bohu, nebo od Boha? Nevědomost a z toho plynoucí nedotaženost reforem v našem životě není na závadu. Pravost následování Boha nespočívá v nějaké naší pomyslné dokonalosti, ale v nasměrování našeho života k Bohu. Schůdek, na kterém stojíme, je dán naším upřímným poznáním Boží vůle. Děkujeme, Pane, že nás nehodnotíš podle své dokonalosti, ale „i když, přesto…“.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.