Cožpak nevíš?

Ano, Hospodin je věčný, je Stvořitel, jeho rozumnost nelze vystihnout. To všechno jako věřící lidé víme. A i kdyby o tom někdo pochyboval, nic to neubírá na skutečnosti, že tomu tak je. Ale my v tomto textu čteme ještě něco dalšího: On není zemdlený, není znavený. Bůh je tedy, lidsky řečeno, fyzicky zdatný, jeho síla je nevyčerpatelná. Ve své tvůrčí činnosti není omezen nějakými hranicemi svých možností. Tento verš však obsahuje mnohem víc.

Člověk může být unavený například z toho, že jej někdo neustále oslovuje a něco po něm žádá. Maminky bývají unavené z dětských neustále se opakujících otázek „proč“. Když někomu něco stokrát vysvětlíme, asi nejsme ochotni mu to vysvětlovat po stoprvé. Když někomu pomůžeme, odpustíme mnohokrát, zřejmě naše vnitřní síla a trpělivost narazí na své hranice. Když vůči někomu ztratíme z objektivních důvodů důvěru, potom naše schopnost dotyčnému opět důvěřovat je silně limitovaná.

Ale my čteme, že náš Bůh není zemdlený ani znavený, a to v žádném ohledu. Tedy ani v tom, čím jej denně zatěžujeme: svými žádostmi, opakovanými poklesky do hříchu, otázkami „proč“, svými mnohdy naivními představami, svojí nechápavostí, že jeho cesty jsou ty nejlepší, atd. Může se stát, že tímto svým postojem můžeme být my sami unaveni, ale Bůh unaven není. Jeho trpělivost s námi nemá hranic, pokud je alespoň sebemenší naděje v náš prospěch. Prostě On „nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí“ (Mt 12,20). Není to úžasné? „Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel?“

Děkujeme, Pane, že nás na tuto skutečnost neustále upozorňuješ a že ani v tom nemáš hranice.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.