Neboj se a konej

Někdy jsme nerozhodní, protože se nám zdá, že okolnosti nepřejí našim plánům. Máme dojem, že je třeba vyčkat, až situace či podmínky budou jiné nebo až se změní lidé kolem nás. Ne, není v tom lenivost, lehkovážnost s tím, že když něco odložím na zítřek, mám dnes volno. Je to pouze obava, jestli je ten nejsprávnější čas pro to, co chceme udělat. Jde o opatrnost, která je obvykle připisována moudrému člověku. Ale i moudrý člověk může být až přespříliš opatrný, a možná si plete opatrnost s bojácností.

Mám za to, že úvodní verš není ani tak výtka, jako spíše povzbuzení. Vlož svoje plány do rukou Hospodina (Ž 37,5), odlož svoji přeopatrnost a bojácnost stejně jako pocit, že právě takový postoj je moudrý, a „běž do toho“. V tomto textu jde spíše o zapojení se do práce pro Pána, tak to alespoň vysvětlujeme. Ale já jsem přesvědčen, že jde o povzbuzení k jakékoli činnosti, kterou chceme konat v souladu s Boží vůlí a s jeho pomocí.

Vstupme do nového dne s modlitbou o moudrost, s prosbou, abychom i dnes plnili jeho vůli, s důvěrou v jeho pomoc. A pak jděme a konejme. Protože „kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude sklízet“.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.