On nás spasí

Když jsem četl tento verš, velmi silně mně to připomnělo takzvanou „dělbu moci“, což je princip politického uspořádání v demokratických zemích. Jde o zákonodárnou moc (dvě komory parlamentu), výkonnou moc (vláda, prezident) a soudní moc. Takové uspořádání, kdy jsou vzpomínané složky od sebe vzájemně odděleny, chrání stát před koncentrací a zneužitím moci. Nebo alespoň riziko zneužití je menší. Jde tedy o jeden z klíčových právních a politických principů.

Jakou to má souvislost s biblickým veršem, kromě oné nápodoby, kdy Hospodin je soudcem, zákonodárcem i králem? Často se hovoří o tom, že nejlepším a nespravedlivějším uspořádáním je demokracie, tedy vláda lidu, kdy rozhoduje většina oprávněných občanů. Nechci s tímto názorem polemizovat, protože jde o snahu o co nejlepší uspořádání a uplatňování lidských práv. (I když demokracie je vlastně vláda většiny, která rozhoduje o tom, co je a co není dobré.) Ukazuje se, že ani demokracie není schopna zabezpečit ráj na zemi, který už sliboval kdekdo. Ale Bible nás upozorňuje na to, že je zde ještě jiný systém spravování lidu a tím je teokracie. Je to forma vlády, která je postavena na tom, že Bůh je zdroj, ze kterého je odvozena veškerá autorita. Mohlo by se také říct, že jde o bohovládu. A teprve tato vláda, vláda našeho Boha, je ta, která nám zaručí spasení, onen ráj, po kterém všichni lidé touží.

Děkujeme, Pane, že nám nabízíš tuto formu vlády. Vlády, která jako jediná má tu moc nás spasit, zachránit, vykoupit a dovést do Tvého království.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.