Co jsem neudělal?

Co jsem mohl ještě pro svoji vinici udělat, a neudělal? (Jeruzalémská bible)

Vinicí je zde obrazně nazýván Boží lid Starého zákona. Nebyl takový, jaký Bůh chtěl a jak by sobě i izraelskému národu přál. Neřídili se jeho radami, nebrali Boha vážně, a Bůh musí s lítostí pronést slova uvedená na začátku. To není moc povzbuzující. Není to nic, co by mohlo být pro nás příkladem. A přesto i v tomto textu můžeme vnímat něco pozitivního.

Co jsem mohl ještě pro svůj lid udělat, a neudělal? Co bylo ještě možné pro něho udělat, a já jsem to neudělal? Ano, Bůh pro svůj lid dělá všechno. Nebo snad je něco, co udělat mohl, a neudělal? Máme jistotu jeho přízně, jeho starosti a péče o nás. Není nic, co by nám Pán nedal, co by bylo pro nás dobré, a On nám to nedopřál. Procházíme životem, bereme od Boha všechno, co potřebujeme, ba i to, co tak úplně nepotřebujeme, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Je pouze na nás, kolik si z jeho darů pro sebe vezmeme, eventuálně kolik jeho rad vezmeme vážně, aby se jeho dary k nám mohly dostat.

Vstupujeme do nového dne. I dnes je Bůh pro nás ochoten udělat všechno, co je pro nás potřebné a dobré. Važme si toho a s tímto povzbuzením, s touto jistotou a s tímto vědomím vykročme do povinností dnešního dne. A snad přidám ještě jednu věc: uvědomujme si během dne, co pro nás Pán dělá. A věřte, že budeme mít večer za co děkovat.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.