Kdo věří, nemusí spěchat

Pro věřícího čtenáře není těžké pochopit, že jde o proroctví na Ježíše Krista. Vždyť pisatel Skutků (4,11) jasně říká, že „Ježíš je ten kámen…, on se stal kamenem úhelným“. Důležité je ale vzpomenout kontext, ve kterém se slova Izajáše nacházejí.

V té době Judsku hrozí nebezpečí v podobě asyrské říše, která si chce toto území vojensky podmanit. A je pochopitelné, že král hledá nějaké východisko z této nelehké situace. Už méně pochopitelné ale je, že pomoc hledá u sousedních velmocí, konkrétně u Egypta. A jako by toho bylo málo, uzavírá smlouvu se smrtí. Všechno zlé se přežene a nás to nezasáhne, chvástal se lid (v. 14) v domnění, že se dostatečně zabezpečili proti nebezpečí, které jim hrozilo. A nato zaznívají slova, která pronesl Hospodin a která máme v záhlaví. „Já jsem položil za základ kámen osvědčený, úhelný, drahý, základ nejpevnější. Kdo věří, nemusí spěchat.“ Překlad Jeruzalémské bible uvádí: „kdo na něj spoléhá, nebude otřesen“. Kdo věří, nemusí se znepokojovat, i tak by bylo možné této větě rozumět (G. I. Vlková, Izajáš, Kalich 2014).

Pokud hledáme pomoc, bezpečí a záruku budoucnosti, potom ji nehledejme tam, kde není. A je jedno, co znamená „tam, kde není“ — zda známosti, peníze, přesvědčení, že to nějak přejde, či něco jiného. Boží slovo jasně říká, že ten, kdo věří, nemusí se znepokojovat, nebude otřesen, nemusí spěchat, nemusí uzavírat pochybné smlouvy s kde kým.

Pane, děkujeme, že na pomyslném druhém konci naší mnohdy slabé víry jsi ty, silný, osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.