Tvá vina je odňata

Tato slova patří Izajáši. Zazněla těsně předtím, než byl Bohem povolán do služby, kterou přijal. Právě tato skutečnost je obvykle v souvislosti s těmito texty připomínána. Izajáš zareagoval na Boží volání: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“ (v. 8). Ale tento Izajáš nejdříve prožil něco, co může být velkým povzbuzením i pro nás. Prorok vidí úžasnou scénu, v níž Panovník seděl na svém trůnu, nad ním stáli andělé a volali: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů…“ (v. 1–3). A on si v té chvíli uvědomil, že je ztracen, že je nečistý, tedy hříšný, je součástí hříšného lidu (v. 4).

Kolikrát si můžeme uvědomit, že jsme hříšní, že patříme k hříšnému lidu, a možná jinými slovy, ale přesto dojdeme k závěru jako Izajáš, že jsme ztraceni. Vzpomeňme na Martina Luthera, německého reformátora, který byl nešťastný z toho, že je hříšný a není schopen svůj život změnit, aby žil tak, jak nám Bůh radí. A Izajáš toto svoje rozpoložení vyjadřuje slovy „běda mi, jsem ztracen“.

Co se ale objevuje vzápětí v textu? Co slyší Izajáš? „Tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.“ Věříme tomu, že i když budeme v takovém rozpoložení jako Izajáš, že i nám mohou být řečena právě taková slova útěchy? Možná bych dokonce zmínil, že právě proto, že se vyjádříme jako Izajáš, k nám Bůh promluví tato slova: „Tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.“ Nemohu jinak, Pane, než poděkovat, vážit si toho a nepřestat být vděčný. Protože to je povzbuzení ne pouze pro dnešní den, ale pro celý náš život.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.