Daniel (Bůh je můj soudce)

Daniel a tři další mladí muži byli odvedeni z Judska do Babylóna a hned museli absolvovat intenzivní kurz babylónských jazyků a kultury. Babylónský král chtěl, aby ovládali chaldejský jazyk a připravili se na diplomatickou službu.

Pro člověka, jako byl Daniel, muselo být velmi těžké opustit blízké a rodnou zemi, nechat všechno, na co byl zvyklý, a ocitnout se ve zcela novém prostředí, kde nerozuměl lidem, musel si zvykat na jinou stravu a přizpůsobit se mnohým zcela novým zvykům. Dokonce si nesměl ponechat ani své jméno, ale byl přejmenován na Beltšasara.

Pro Daniela bylo dost riskantní otevřeně prohlásit, že ač je připraven udělat vše pro to, aby se přizpůsobil nové situaci, nechce se vzdát svého náboženství. Chce zůstat poslušný svému Bohu, i když je to v rozporu s pravidly královského dvora. Vyžadovalo to obrovskou dávku odvahy. Daniel však projevil takovouto odvahu i oddanost svému Bohu. Brzy se přesvědčil, že Bůh ho v této cizí zemi neopustil a chce mu stále pomáhat. Takový je Bůh. Očekává od nás, že mu zůstaneme věrní. Když na své cestě za ním narazíme na překážky, pomůže nám. Můžeme se o tom přesvědčit i dnes.

Nebeský Otče, pomoz mi zůstat Ti věrný, i když se na mé cestě životem vyskytnou překážky.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.