Elijáš (Pán je můj Bůh)

Během dlouhého období hladu poslal Bůh svého služebníka Elijáše k vdově do Sarepty nedaleko Sidónu. Elijáš ji poprosil o trochu vody a kousek chleba. Ale chudá žena už neměla z čeho dávat. Zůstal jí jen malý zbytek oleje a hrst mouky. To stačilo akorát na malý chléb pro ni a jejího syna. Poté byli oba odsouzeni k smrti hladem. Elijáš ji požádal, aby nejprve upekla chléb pro něj. Zkoušel její víru. Slíbil jí, že Bůh pro ni udělá zázrak. Dokud bude trvat hlad, olej a mouka se budou zázračným způsobem stále doplňovat.

Vdova projevila neuvěřitelně velkou víru. Udělala, o co ji Boží muž požádal. Věřila, že Bůh splní svůj slib. Nezapomínejme, že i Elijášova víra byla podrobena těžké zkoušce. I pro něj muselo být nesmírně těžké požádat tuto ubohou ženu, aby mu dala poslední kousek jídla, který ještě měla, a věřit, že Bůh pro ni opravdu udělá to, co řekl. Každý nový den byl vlastně pro Elijáše zkouškou víry, aby se s touto ženou a jejím synem podělil o poslední jídlo. Dávat je často těžké, ale přijmout něco, o čem víte, že si to ten druhý nemůže dovolit dát, je možná ještě těžší. A přece to může přinést skutečné požehnání dárci i příjemci.

Pane, jsi velmi štědrý. Pomoz mi být ochotným dárcem, když mě někdo o něco požádá, a také laskavým příjemcem, když na mě myslí jiní, a to i v obtížných situacích.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.