Elímelek (můj Bůh je král)

Elímelek měl krásné jméno. Jeho rodiče museli být zbožní lidé, když svého syna takto pojmenovali a vyjádřili tak svou důvěru v Boha. Otázkou je, zda se Elímelek řídil tímto vyznáním, když vyrostl a stal se dospělým mužem.

Někteří mají za to, že Elímelek měl po vypuknutí hladomoru zůstat v Judsku, a ne odejít do pohanské moábské země. Cožpak Bůh není všemohoucí, aby se postaral o Elímeleka a jeho rodinu v Judsku? Argumentují slovy: Podívejte se, co se stalo! Elímelek zemřel v moábské zemi. Jeho dva synové, kteří si vzali Moábky, zemřeli také. Neměl Elímelek vycházet z toho, co později žalmista vyjádřil těmito dojímavými slovy: „Hospodinu jsou známy dny bezúhonných… V čase zlém nebudou zahanbeni, najedí se dosyta i za dnů hladu“ (Ž 37,18.19)?

Po bitvě je každý generál. Bible nám nedává důvod myslet si, že Elímelek nejednal dobře, když ve snaze přežít se přestěhoval do moábské země. Jednoduše se chtěl postarat o svou rodinu. Je pravda, že jeho rodina musela čelit vážným obtížím. I mnozí dobří lidé se žel stávají oběťmi katastrof. Když se něco takového stane, měli bychom se zdržet jakéhokoli odsuzování, protože nevíme, co je příčinou neštěstí, které některé postihne. Elímelek zažil to, s čím se setkali i mnozí další: navzdory svému zodpovědnému postoji museli čelit mnoha tragickým událostem. Elímelekovo jméno však zůstává výstižnou připomínkou: Navzdory všemu Bůh je král!

Bože, pomoz nám vždy Ti důvěřovat a pamatovat, že navzdory mnoha tragickým událostem jsi králem nade vším.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.