Každý slyšel vlastní řeč

Ježíš odešel do nebe, učedníci zvolili svého nového kolegu místo Jidáše a potom přišel den Letnic. Tehdy byli zasaženi Duchem svatým a stalo se to, co je popsáno v uvedených verších. V Jeruzalémě byli tou dobou zbožní Židé ze všech národů tehdejšího světa, stejně jako obrácení pohané, Kréťané, Arabové atd. Mluvili různými jazyky a nestačili se divit, když řeč učedníků slyšel každý ve svém vlastním jazyce. A právě tímto způsobem se dozvídali o velikých skutcích Božích (v. 11).

Na světě žijí lidé různých národností, mluvící různými jazyky. Navíc každý z nás je jiný. Slyšíme na jiné oslovení ze strany Boha. A Bůh nám v tom vyhoví. Každého z nás oslovuje jinak. Oslovuje nás takovým způsobem, abychom i my mohli vnímat pravdu o „velikých skutcích Božích“.

Nesrovnávejme se s ostatními, pouze dobře „otevřme uši“, abychom si uvědomili, kdy k nám Bůh mluví. Nepodceňujme žádnou situaci, protože je možné, že právě tímto způsobem jsme Bohem osloveni. Nezvykejme si na „samozřejmosti“, ale vnímejme je vždy jako nové oslovení. Bůh k nám promlouvá slovem, činem, naší zkušeností, ale také tím, co mnohdy považujeme za samozřejmé. A když tento „hlas“ slyšíme, jsme povzbuzeni „velkými činy Božími“. Děkujeme, Pane, za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.