Levandule pomáhá při migréně | Prameny zdraví

Levandule pomáhá při migréně

Levandule, to je bylinka čistoty.Však i její latinský název souvisí s čistotou: «Lavandula» pochází z latinského lavare – mýti se. Levandule se s oblibou přidávala do koupelí. Levandule nejen provoní pokožku, ale pomáhá také při nečisté pleti. Zklidňuje i škrábance nebo drobné popáleniny, třeba i spáleniny od sluníčka.

Levandule pomáhá při migréně

Rubrika: Bylinky | Typ článku: Encyklopedie

Již staří Egypťané využívali dobré vlastnosti levandule. Jsou na to důkazy. Když byl roku 1922 otevřen Tutanchámonův hrob, našly se tam nádobky s mastí stále ještě vydávající slabou levandulovou vůni...

Tahle bylinka má hezké modré kvítky. Používáme však i listy.

Levandule má kořenitou, mírně hořkou chuť. Hodí se zejména do tučnějších pokrmů. Aromatizovat můžeme třeba skopové, vepřové, rybí maso, ale taky saláty.

Snítku čerstvé levandule můžeme vsunout do lahvičky s octem – nejlépe vinným. Ten se nám pak hodí k ochucení zeleninových salátů. Snítku můžeme využít také místo mašlovačky, když potíráme maso při rožnění. Když nám náhodou spadne na žhavé uhlíky, nic se neděje. Naopak. Příjemně nám pečeni provoní.

Levandule chutná i ve směsích. Osvědčila se tato marináda: lžíci levandulových lístků, špetku pálivé papriky, špetku tymiánu nebo šalvěje a podle chuti drceného česneku smícháme asi tak se sklenkou oleje. Maso marinujeme v oleji. Při grilování pak potíráme zbylým olejem.

Levandule není jen kořenící a očišťovací bylinka. Pomáhá také, když trpíme migrénou. V tom případě sáhneme do šuplíku s kořením a vyjmeme levanduli, majoránku a dobromysl, zalijeme vroucí vodou, necháme čtvrt hodinky ustát, scedíme a pijeme. Můžeme případně osladit medem.

Levandule pomáhá, když nás něco štípne. Pontský král Mithridates z ní v 1. století př. Kr. připravoval prostředek zvaný theriak, pomáhající právě při štípnutí.

Po levanduli můžeme sáhnout i při nespavosti. Buď si připravíme «čaj», nebo si zhotovíme voňavý polštářek – z přírodní tkaniny ušijeme povláček a ten naplníme sušenou levandulí. Případně si levanduli dáme do látkového sáčku. Před spaním stačí trošku promnout.

Levandule je symbolem Provence. Však je také součástí provensálského koření. Modrofialové lány, z nichž se získávají esence pro výrobu voňavek pro osobní i domácí užití, jsou příjemnější, než tuzemské lány řepky, která – když shodí žluté květy – vůbec nevoní! A to jsem se vyjádřila hodně eufemisticky. Ale u nás v Kamýku jsme si taky udělali malou Provence – trojúhelníkový záhon uprostřed křižovatky je osázen pouze levandulí, a kdykoli jdu kolem do práce, pokochám se pohledem. A když bych k tomu chtěla ještě moře, uvědomím si, že i moře už jsme v Kamýku měli. To bylo v roce 2002, ale na to radši nevzpomínat…

Modrofialové kvítí, pěstované pro lékařské či kosmetické účely, tj. nejspíš ekologicky, vítají také včely. Ještě že ty obrovské plochy neviděly naše české včely – když jsou v některých oblastech nuceny navštěvovat pouze velké širé žluté lány, hojně stříkané chemickými prostředky, asi jim to příliš nesvědčí a mohly by těm provensálským včelám závidět! J Provensálské včely se činí a jejich levandulový med – to je pojem!

Levandule může nejen provonět, ale taky ozdobit příbytek. Snítky s modrými květy se dobře suší (nejlépe zavěšené ve svazečcích květem dolů). Pak si dáme kytici do vázy a podle potřeby levanduli odebíráme.

Levandule působí i jako repelent. Dala by se přirovnat k tea tree. Voní tedy výrazně lépe! Naše babička ji dávala do prádla spolu se sušeným listem voňavého muškátu (geranium), případně s pomerančovou kůrou. Směs se zabalí do papírového ubrousku a ten vloží do trochu perforované krabičky (třeba od pasty na zuby). Prádlo skvěle voní – více lidem než molům.

(Pokud snad máte doma «po předcích» naftalín, ve vlastním zájmu ho odevzdejte v lékárně nebo tam, kam se nosí nebezpečný odpad. Četla jsem příběh paní, která byla pořád nemocná, ale lékaři si s ní nevěděli rady. Až navštívila léčitele. Ten jí radil, aby „vyhodila ten naftalín“. Paní mu vynadala, že je šarlatán, protože ona přece doma „žádný naftalín nemá“! Bylo jí i nadále špatně. Léčitel ji nakonec přesvědčil, aby ho pustila k sobě domů, že jí ten naftalín najde. A opravdu ho našel! V podobě jakéhosi «uměleckého předmětu». Jedovaté látky se pomalu, ale stále odpařovaly do ovzduší, což ta paní už ani nevnímala. Naftalín vyhodili, dlouhodobou kúrou pak ozdravovali játra, a až si paní vnitřně vyčistila tělo, výrazně pookřála. Ta historka se mi jednou setsakramentsky hodila! Na rodinné sešlosti byl i můj strýček. Přes pokročilý věk bývá samá legrace, ale tentokrát byl jakýsi zvadlý. Nic nejedl – prý ho už dva dny bolí žaludek. «Nahoře» tomu asi chtěli, abych ho šla doprovodit domů. Otevřeli jsme dveře jeho bytu. Následovala scéna jak z filmu, když někdo hned na prahu ucítí plyn a vrhne se k oknu. Já sice necítila plyn, ale ten naftalín nešel přehlédnout. Zadržela jsem dech, rozrazila francouzské okno a teprve pak jsem začala přemýšlet, co si o mém jednání strýček myslí. „Co to tu prosím tě máš?!“ ptala jsem se, když jsem u okna vydechla a nedechla. „Ty ještě používáš naftalín?“ On už ho ani necítil, jak ho byl načichaný. „No, já viděl jednoho mola a tak jsem pro jistotu vyndal naftalín, co ho mám asi ještě od války, a dal jsem do každé skříně jedno kolečko…“ Nejsem moc razantní člověk, ale strýčka jsem prostě donutila, aby ten naftalín dal do plastového sáčku, udělali jsme uzel a připravili naftalín k likvidaci. Udělali jsme řádný průvan a ještě z bytu odešli. Ještě týž den večer se strýčkovi vrátila chuť k jídlu. „No jo, ale co až zas uvidím mola?“ měl starost. A tak jsem mu věnovala sáček s levandulovým kvítím a až k němu příště pojedu, přivezu mu ještě levandulovou silici a ten sáček trošku pokapeme.

Levandulí lze znepříjemnit život nejen šatnímu molu, ale i tomu potravinovému. Preventivně stříkám provensálskou levandulovou vodou kolem polic s potravinami. Účinek si představuji tak, že jak se ti moli načichají té levandule, necítí pak to jídlo J. Entomologové se při mých představách nejspíš popadají za břicho, ale mně to tak docela funguje.

Levandule pomáhá i proti klíšťatům. Doporučuje se pokapat klíště levandulovou silicí nebo levandulovým olejem. Je to rozhodně účinnější než olej obyčejný. (Pro úplnost však musím dodat, že při protiklíšťové proceduře náš kocour mizí ještě rychleji než klíště…)

Levandulí je dobré se potřít, aby nás neobtěžovali komáři.

Od sousedky Věry Hrabákové jsem se naučila zapíchat levandulové snítky do květináčů, když je potřeba vyhnat molice. Ne že by zmizely všechny, ale přece jen se jejich počet zredukuje. Jistím to ale ještě postřikem, který si připravuji z «jedlých» ingrediencí, především z éterických olejíčků, tinktur či odvarů z koření jako je badyán, hřebíček, levandule, pepř, rozmarýna, saturejka, tymián. No a k tomu pár kapek tea tree oleje. Má to výhodu, mohu to vzít jedním vrzem – stříknu kytky na balkóně i sebe, pokud se zrovna chystám do lesa a nechci, aby si mě vyhlédlo klíště.

Levandulová tinktura se osvědčuje také pro večerní zklidnění hyperaktivního dítka – stačí stříknout trochu do prostoru. Pozor, ne do očí!

Víte, kolik květů byste potřebovali k výrobě jednoho kilogramu levandulového oleje? Troufám si říci, že takový pytel byste sami neunesli – musel by mít 120 kilo.

A ještě jedna zajímavost. Říká se, komu levandule nevoní, měl by si dát změřit tlak. Ti, kdo jej mají spíše nižší, dávají přednost jiným bylinkám.

A ještě jeden dodatek: Levanduli viděti nebo k ní voněti, doba je příznivá k dosažení úspěchů! To stojí v Lexikonu snových symbolů. Tak si před spaním čichněte k levanduli, třeba se vám pak o ní bude zdát…

Z knihy Hanky Synkové Všechno je dobré. Vydalo nakladatelství Triton.

Počet přečtení: 3 045 Datum: 31. 5. 2016