Kouření ohrožuje planetu | Prameny zdraví

Kouření ohrožuje planetu

„Kouření způsobuje infarkt.“ „Kouření ucpává vaše tepny.“ „Zůstaňte naživu pro své blízké.“ Odpuzující obrázky s nápisy upozorňujícími na rizika kouření povinně uváděné na cigaretových obalech varují před nejrůznějšími zdravotními obtížemi od nebezpečí rakoviny plic přes mrtvici až k oslepnutí. Cílí výhradně na individuální rozhodnutí konkrétního člověka a jeho životní styl. Nejsou však problémy spojené s tabákovým průmyslem záležitostí nás všech?

Kouření ohrožuje planetu

Rubrika: Kouření | Typ článku: Články

Světová zdravotnická organizace (WHO) považuje kouření za jedno z největších zdravotních ohrožení pro světovou populaci. Tabákové výrobky ročně zabíjejí přes osm milionů lidí včetně pasivních kuřáků, kteří z tohoto počtu tvoří více než jednu osminu. Zdravotní problémy jsou v souvislosti s tabákovým průmyslem strašákem číslo jedna.

O jeho environmentálních důsledcích se už ale tolik nemluví, ačkoli by varování typu „Kouření způsobuje odlesňování — zachovejte stromy pro vaše děti“ nebyla od věci. Jak se píše v úvodu zprávy WHO z roku 2017: „Zdraví není možno posuzovat v izolaci od dalších faktorů, mezi které patří také dopady na životní prostředí.“ Tabákový průmysl zasahuje i do řady dalších globálních témat, jako jsou ekonomická stabilita, potravinová bezpečnost, rovnost pohlaví, klimatická změna a odlesňování.

Odlesňování, ztráta biodiverzity

Jako první zdroj informací otevírám výše citovanou zprávu od WHO a už podle obsahu je mi jasné, že je produkce cigaret průšvih. Odlesňování, degradace půdy, kvalita života a zdraví farmářů, oxid uhličitý, plasty a další obalové materiály, kouř, nebezpečný odpad…

Podobně jako u jiných průmyslově pěstovaných plodin jsou i tabáková pole monokulturní a pěstovaný tabák se na nich nestřídá s dalšími plodinami. Spotřebuje navíc mnohem více hnojiva než ostatní rostliny, protože absorbuje vyšší množství fosforu, dusíku a draslíku, čímž ještě rychleji snižuje úrodnost půdy. Aby se takto oslabená půda dokázala ubránit škůdcům a nemocem, dopují farmáři tabáková pole chemickými pesticidy a herbicidy. Řada z nich je nebezpečná jak pro přírodu, tak pro zemědělce, a proto jsou také v mnoha zemích zakázány. To však neplatí pro nízkopříjmové státy, kde pracovníci s těmito látkami zacházejí běžně bez jakékoliv ochrany.

V chudých zemích zaměstnává tabákový průmysl také děti, protože rodina se bez jejich práce není schopna uživit. Jak upozorňuje WHO, děti jsou často postiženy takzvanou „zelenou tabákovou nemocí“, kterou způsobuje nikotin pronikající do kůže z vlhkých tabákových listů. Mezi symptomy této nemoci patří zvracení, závratě, problémy s dýcháním, průjmy a nejen to. Nemoc propukne po kontaktu s kůží v rozmezí tří až sedmnácti hodin a může trvat až tři dny.

Tabákové listy je nutné vysušit, k čemuž je potřeba dřevo. Dostáváme se tedy k odlesňování a ztrátě biodiverzity. V souvislosti s rozšiřováním tabákových plantáží mizí lesy v Argentině, Bangladéši, Brazílii, Kambodži a dalších zemích. Dřeva k vysušování tabákových listů se ročně ve světě spotřebuje 11,4 milionu tun.

Místo školy na tabákovém poli

Odlesňování nejvíce postihlo Malawi, kde kvůli tabáku padlo až 70 procent lesů. Ve Velké Británii byl loni v listopadu import tabáku z tohoto afrického státu dočasně pozastaven, a to kvůli zmiňované dětské práci. K soudu se případ dostal i díky zjištění deníku Guardian, dle kterého jsou zdejší rodiny z finančních důvodů nuceny posílat své děti na tabáková pole po škole a o víkendech, v hlavní sezóně sklizně dokonce i místo výuky.

Celý cyklus výroby tabákových výrobků od pěstování na poli po vzniklý odpad dopadá nejsilněji na ekonomicky nejslabší skupiny. Ačkoli se může zdát, že téma kouření přestává být v západním světě relevantní, konzumace tabáku se zvyšuje v zemích se středními a nižšími příjmy. V posledních padesáti letech se pěstování tabáku přesunulo do rozvojových zemí, protože v něm vidí ekonomický profit jak tamní vlády, tak i sami farmáři. Není však potřeba dodávat, že profit je pouze krátkodobý a vyrovnat se s dopady tabákového průmyslu je v konečném důsledku pro státy mnohem nákladnější.

V rámci snahy o snižování nákladů se tabákový průmysl přesouvá do zemí, kde může zaměstnancům vyplácet nižší mzdy. Tyto země se dnes podle zprávy WHO podílejí na 90 procentech celosvětové tabákové produkce. Podle Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů (FAO) se v roce 2017 vyprodukovalo nejvíce tabáku v Číně, téměř 2,4 milionu tun. Následovala Brazílie s 880 tisíci a Indie s 800 tisíci tun. Další příčky zaujímají Spojené státy, Zimbabwe, Indonésie, Zambie, Pákistán a Argentina.

Tři miliony transatlantických letů

Cesta cigarety nekončí na tabákových plantážích, na její uhlíkové stopě se velkou měrou podílí také produkce a distribuce. WHO odhaduje, že tabákový průmysl vyprodukuje ročně 8,76 milionu tun CO2, což odpovídá třem milionům transatlantických letů. Z hlediska spotřeby energie by se místo roční produkce cigaret mohly vyrobit dva miliony aut. Lze očekávat i ohromné množství emisí z dopravy, avšak žádné z těchto odhadů nemusí být přesné, protože řada tabákových společností tato data oficiálně nezveřejňuje.

I když už se cigareta dostane ke svému spotřebiteli, pořád představuje problém. Například cigaretový kouř obsahuje tisíce chemických sloučenin, které se uvolňují do ovzduší. Podle odhadů WHO založených na datech z roku 2012 se takto vyprodukovalo 3000—6000 tun formaldehydu a 12—47 tisíc tun nikotinu. Mezi další emise pocházející z cigaretového kouře patří oxid uhličitý, oxid dusný a metan, tedy všechno skleníkové plyny.

Jeden z mála environmentálních dopadů, o kterých se v souvislosti s kouřením více hovoří, je škodlivost odpadu — nedopalků. Ty jsou tvořeny acetátovým vláknem a v přírodě se podle Ekolistu rozkládají 15 let, a i poté zanechávají v přírodě mikroskopické plastové částice a toxické látky. Nedopalky nezpůsobují jen estetický problém na našich chodnících, jsou také významným zdrojem znečištění oceánů. Podobně jako plasty ohrožují divoká zvířata, která si je pletou s potravou. Do svého okolí navíc vypouštějí toxické látky, které se k nám vracejí zpět skrze potravní řetězec.

Cigareta vs. hovězí burger

„Věděl jsi, že 70 procent lesů v Malawi bylo vykáceno kvůli tabáku?“ zeptám se po této vyčerpávající rešerši svého přítele-kuřáka tónem plným pohoršení. „Jak si můžeš zapálit cigaretu, když tohle všechno víš?“

„Já si ale nejsem jistý, že chci kouřit. To ti řekne hodně kuřáků, že chtějí přestat a že na to nejsou pyšní. Zrovna tohle mi ale v přesvědčení nepomůže. Svět je hrozný, dějí se tu strašné věci a zapálit si cigaretu, to je únik z toho všeho,“ odpoví mi na můj nemilosrdný výčet sesbíraných faktů.

„Ale jak to můžeš říct? Vždyť přece přesně kvůli všem těmto environmentálním problémům ses stal veganem,“ nechápu.

„To je přesně ono. Proč se tolik brojí proti cigaretám? Proč nemáme výstražné cedulky na masu? Na sladkostech plných cukru? O kolik lesů jsme přišli kvůli chovu dobytka? Kolik lidí umírá na nemoci spojené s přílišnou konzumací masa? Kolik farmářů trpí, aby nám vypěstovalo čokoládu?“

Povedená ofenzíva, jdu tedy počítat. Podle WHO se ročně vyrobí šest bilionů cigaret, spotřebuje se na ně 22,2 bilionu litrů vody. Za jednou cigaretou tudíž stojí 3,7 litru vody, což se může jevit jako vysoké číslo. Nicméně, podle údajů OSN se na jeden hovězí burger spotřebuje celých 2500 litrů vody. Pokud bychom počítali s průměrnou spotřebou pět cigaret denně, vydá jeden oběd za 135 dní kouření.

Podíváme-li se na údaje o využití půdy pocházející od Organizace pro výživu a zemědělství, agentury OSN, jsou cigaretové plantáže opravdu pouhým zlomkem. Z celkové světové půdy zabírá zemědělství 50 procent, z toho 78 procent tvoří plocha určená pro chov dobytka a pěstování potravy pro něj, v číslech je to 4000 milionů hektarů. Tabákové plantáže pak představují „pouze“ 5,3 milionu hektarů, tedy 0,1 procenta.

Z těchto propočtů se skutečně může veganství oproti nekuřáctví jevit jako efektivnější metoda ochrany životního prostředí. Abychom však neporovnávali neporovnatelné, z utilitaristického pohledu samozřejmě nedává smysl ničit přírodu kvůli výrobku, který ročně zabije osm milionů lidí a nikoho nenasytí. Liší se ale kouření tolik od ostatních neřestí, jakými jsou třeba čokoláda, káva nebo pugét růží z Afriky? A pokud ne, může se environmentálně smýšlející člověk dál oddávat své závislosti bez ohledu na své zdraví, ale s ohledem na zdraví planety?

Bio kouření?

Je-li kouření podobným hříchem jako čokoláda nebo káva (pro které se světově využívá dvakrát více půdy než pro tabák), zajímá mě, zda má také svou bio a fair-trade variantu. Jako první nacházím „ajurvédské“, beznikotinové, bylinné bio cigarety, v jejichž papírcích jsou stočené lístky levandule, máty, šalvěje nebo jasmínu. Jak je to ale s cigaretami z tabáku?

Označením „organic“ a „natural“ se proslavily americké cigarety Natural American Spirit, jejichž výrobci se chlubí tím, že tabák pěstují ve Spojených státech, využívají některé z metod ekologického zemědělství a často i energii z obnovitelných zdrojů. Podobně i společnost Whole Leaf Tobacco označuje své výrobky slovem „natural“, protože nabízí čistý tabák bez dalších příměsí.

Určité snahy o ekologičtější kouření tedy existují. Jedním z dalších takových příkladů je společnost Karma Filter Tips. Její „nedopalky“ se v přírodě bezpečně rozloží, neobsahují totiž chemikálie. Navíc se na jejich výrobu nevyužívá dřevo, nýbrž zbytky ovoce a zeleniny. Vedle toho obsahují také semínka rostlin, takže takovýto odhozený nedopalek může v přírodě nakonec i vykvést.

Problém s takovými alternativami spočívá v tom, že ačkoli mohou být ekologičtějšími variantami, pořád podporují kouření, a tím pádem jdou proti zdravému životnímu stylu. Právě z toho důvodu se v některých zemích nemohou prodávat pod označením bio nebo organic. Ačkoli mluvčí společnosti tvrdí, že cigarety Natural American Spirit splňují všechny podmínky Evropské unie pro bio produkty, německý soud rozhodl opačně: „Označení bio je vnímáno jako synonymum pro zdravější alternativy potravin. Ve spojení s něčím tak nebezpečným, jako jsou cigarety, může být značně zavádějící.“

Eliška Olšáková, přetištěno z časopisu Sedmá generace

Počet přečtení: 428 Datum: 10. 1. 2022