Hokejistův zlatý důl | Prameny zdraví

Hokejistův zlatý důl

Poslední výzkumy naznačují, že riziko rozvoje rakoviny plic je mnohem méně závislé na délce kouření, než na tom, v kolika letech člověk s kouřením začal. Zdá se, že u mladých lidí je větší pravděpodobnost trvalého poškození DNA.

Hokejistův zlatý důl

Rubrika: Kouření | Typ článku: Články

Toto je příběh, který mi o sobě vyprávěl Ned Walker: „V polovině hokejového zápasu mě začala bolet ruka. Zdálo se mi, že mě škrtí loketní chránič, a tak jsem ho sundal."

„Později, když jsem stoupal do schodů, se opět tento svíravý pocit objevil, tentokrát jsem jej ale cítil na hrudi. Říkal jsem si, že to bude kouřením. Bylo mi teprve 35 let, byl jsem svalnatý a aktivně jsem sportoval. Srdeční choroby přece postihují mnohem starší muže, přesvědčoval jsem se, většinou ty, kteří celý den sedí v komfortních kancelářích a tloustnou. Já jsem víkendy většinou trávil jízdou na kole, na motorce nebo jsem hrával hokej. Jak bych mohl mít potíže se srdcem?

Kouření bylo ale něco docela jiného. Věděl jsem, že si tím ubližuji. Nejméně dvacetkrát jsem se pokoušel přestat, ale marně. Začal jsem kouřit v 18 letech, protože jsem si myslel, že to tak dospělí dělají. Ani ne po třech týdnech jsem si na kouření vypěstoval silnou chuť, která mě už nikdy neopustila. Zakrátko jsem k jejímu uspokojení potřeboval téměř dvě krabičky denně.

Věděl jsem, že potřebuji pomoc, ale neustále jsem to odkládal. Měl jsem podíl v šesti velkých obchodních podnicích a nechtěl jsem je opustit. Loni v létě jsem jel na Aljašku pracovat do zlatých dolů -- těšil jsem se na to několik let. Moc jsem tam toho ale dělat nemohl. Neustále jsem se cítil unavený a ustavičně mě sužovala bolest. Nakonec jsem to vzdal a rozhodl se navštívit středisko zdravého životního stylu. Říkal jsem si, že kdyby mně tam dokázali pomoci osvobodit se od cigaret, nelitoval bych vynaloženého času ani prostředků.

Když mě Larry Greenová, zdravotní sestra z této polikliniky, přišla vyzvednout na letiště, ještě pořád jsem měl u sebe balíček cigaret. Larry se na mě dlouze podívala a řekla: „Teď je ten správný čas." A tak jsem krabičku vzal a hodil ji do popelnice.

Když jsem o hodinu později přijel na polikliniku, cítil jsem se být po tak dlouhé cestě unavený a celý se třásl, protože jsem už dlouho nekouřil. Larry to zřejmě čekala, protože mě ihned vzala na hydroterapii a aplikovala mi ruskou parní lázeň. Poté, co jsem se pořádně vypotil, jsem Larry řekl, že je mi mnohem lépe a vrací se mi energie. V noci se mi dobře spalo.

O několik dní později, když přišly výsledky mého vyšetření, mi doktor sdělil, že mám onemocnění koronárních cév a anginu pectoris. Šokovalo mě to, ale zároveň jsem si oddechl, že nejsem hypochondr.

Přešel jsem na úplně jinou stravu -- a když jsem zjistil, že mi tato jednoduchá rostlinná strava s nízkým obsahem soli pomáhá mírnit moji chuť na cigarety, uznal jsem, že to má něco do sebe. Rovněž mi velmi pomohla rychlá chůze na čerstvém vzduchu. Když jsem zatoužil po cigaretě, šel jsem se projít a během chůze mě chuť opustila.

Také jsem se naučil zmírnit životní tempo. Při léčbě jsem měl čas zamyslet se nad svou minulostí. Do 27 let jsem se těšil dobrému zdraví a neustále jsem sportoval. Pak jsem ale čím dál víc začal podléhat životnímu stylu podnikatelů: prožíval jsem stres, špatně se stravoval. A takto to dopadlo. Jsem rád, že ještě můžu pro své zdraví něco udělat."

Když se Ned vrátil domů, úplně změnil svůj životní styl. Kromě toho, že přestal kouřit, ukončil svou činnost ve čtyřech z šesti svých podniků. Jeho život už nebyl tak hektický a plný stresu.

„Mohu čestně prohlásit, že se cítím, jako by mi bylo dvacet -- ne, jako by mi bylo patnáct, tedy tak, jak jsem se cítil, než jsem začal kouřit," tvrdí dnes. „Každé ráno se probouzím s čistou myslí a chutí do nového dne. Mám teď jen jediný problém -- stal jsem se závislý na arašídovém másle. Nevíte, jak bych se toho mohl zbavit?" říká s úsměvem.

Nedův otec i dědeček zemřeli na srdeční onemocnění krátce po dosažení čtyřicátého roku života. Ned, nadšený z toho, že se dozvěděl, jak se vyhnout podobnému osudu, přihlásil svou sestru, tetu a strýce do našeho rekondičního pobytu. Byl opálený, odpočatý, v dobré tělesné kondici, zářil štěstím -- byl to úplně někdo jiný než onen vážný, pobledlý, vystresovaný, depresivní muž, který k nám přišel před šesti měsíci.

„Něco vám řeknu," obrátil se na nás, „objevil jsem tady mnohem lepší zlatý důl, než jaký mám na Aljašce! Opravdu!"

Z knihy dr. Hanse Diehla „Umění žít zdravě". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Počet přečtení: 2 509 Datum: 17. 6. 2014