Zítřek nikdy nepřijde

Mluví o něm Starý i Nový zákon. Prorok Izajáš tuto událost líčí mocnými slovy: „Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil. Je to Hospodin, v něhož jsme skládali naději, budeme jásat a radovat se, že nás spasil“ (Izajáš 25,9).

Všude v Bibli jsou proroctví, která na něj poukazují, a všechna, až na několik posledních, se naplnila. Sám Ježíš ještě na zemi slíbil, že přijde znovu (např. Matouš 24,30; Jan 14,2.3). Bible končí zopakováním této největší naděje ve Zjevení 21 a 22: „Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal“ (Zjevení 22,12).

Nemělo by smysl nazývat se křesťanem, a přitom nevěřit v tato zaslíbení. Stejně tak by nedávalo smysl věřit v Ježíšův druhý příchod, a přesto se na něj nepřipravovat.

Dvě skupiny

Ve všech Ježíšových podobenstvích, která se týkají druhého příchodu, Ježíš důsledně zdůrazňuje dobrý vztah k Bohu a dobrý vztah k bližnímu. Tento vztah se prokazuje službou, využíváním svých talentů pro druhé, péčí o druhé, svědectvím - skutečnou láskou.

Je velmi důležité – dokonce nezbytné - modlit se, studovat Písmo, sdílet se s přijatým a zdravě jíst. To jsou zásadní věci, ale nestačí. Farizeové v Ježíšově době je vykonávali, a přesto mnozí z nich nebyli na něj připraveni.

Při druhém příchodu Ježíš rozdělí zástup na dvě skupiny: ovce a kozly. Služba je lakmusovým papírkem křesťanství! Služebník, kterého Mistr najde sloužit, je považován za věrného, strom přinášející ovoce zůstává stát a použité a rozmnožené talenty jsou důkazem křesťanství.

Služba není založena na penězích, zdraví nebo postavení, ale na používání všeho, co vám Bůh vložil do ruky, pro Jeho království. Vše je založeno pouze na Něm, nikoli na spoléhání se na sebe. Ježíš ve Velkém poslání (Matouš 28,19.20) přikazuje svým následovníkům, aby šli a pracovali a slibuje svou přítomnost. To není návrh, ale příkaz.

Jsem nyní ochotný?

Na mysl přichází otázka: Opravdu sloužím? Sloužím celý, nebo jen tím, co je mi příjemné? Odevzdávám Bohu všechno - svou energii, čas a prostředky? Sebestřednost je vlastnost typická pro satana a jeho povahu. Ježíš přišel sloužit a obětoval sám sebe. Vyzývá nás, abychom činili totéž.

Cokoli, čeho se nevzdáte, je to, co milujete více než Boha. Jsem připraven radostně obětovat sebe pro Ježíše, jako on obětoval sebe pro mě? Jsem ochoten to udělat hned? Tolik lidí říká ano, ale nikdy se k tomu nedostane. Když ne teď, tak kdy? Dnes je ten den, pokud slyšíš Jeho hlas!

Když jsem jako dítě chodil do školy a zpět, míjel jsem Turka, který prodával zmrzlinu. Neustále vykřikoval: „Dnes zaplatíš, zítra je to zadarmo.“ Věřil jsem mu. Zaplatil jsem a dostal zmrzlinu a druhý den jsem se vrátil, abych si vzal svoji zmrzlinu zdarma. On mi klidně řekl: „Dnes zaplatíš, zítra je zdarma.“ A já na to: „No, včera byl dnešek a dnes je zítřek“. Odpověděl mi: „Ne, dnes je dnes a zítra je zítra, dnes platíš!“ A tak jsem se zeptal: „A kdy je tedy zítřek?“ Odpověděl: „Synu, zítřek nikdy nepřijde.“

Ježíš přichází! Je čas, abychom se plně zasvětili Bohu a jeho království, abychom dokončili dílo. Bůh vás volá už teď; neodpovídejte mu: „Ano, ale až zítra.“ Zítřek nikdy nepřijde. Dnešek je dnem, kdy můžete vše, co děláte, plně zasvětit službě Bohu.

Pavel Goia, z časopisu Ministry