Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Zelí

Zelená hlávka je shluk listů, které vytvářejí kouli. Hlávku má většina brukvovité zeleniny, ale existují výjimky, jako např. brokolice a květák, které mají růžice. Všechny odrůdy zelí pocházejí z divokého zelí, které se stále ještě vyskytuje na pobřeží Atlantského oceánu ve Francii a v Anglii.
Rubrika: Zelenina
|
Typ článku: Encyklopedie

Různé druhy brukvovité zeleniny se dělí podle toho, kde se koncentruje jejich růstová energie. V listech: bílé zelí, červené zelí a hlávková kapusta, v růžicích: květák a brokolice, v základu stonku: kedluben; ve výhoncích: růžičková kapusta.

Již v antice bylo zelí důležitou potravinou a Řekové objevili i jeho léčivé vlastnosti. Hippokrates, Galenos i Dioskorides se jeho léčivými účinky dokonce zabývali ve svých spisech. Cato starší, římský filozof druhého století před Kristem, napsal: „Za to, že Římané posledních šest století nepotřebovali lékaře, vděčí konzumaci zelí.“

V historii bylo zelí považováno za potravu chudých. Tento názor se ale dramaticky změnil před několika desetiletími, když byl objeven obrovský antikarcinogenní potenciál brukvovité zeleniny. Zjistilo se, že její odrůdy obsahují látky schopné bránit vzniku zhoubných nádorů a v některých případech dokonce mohou zastavit jejich růst.

Kromě toho má brukvovitá zelenina mnoho dalších dietetických a léčivých vlastností.

Tuky jsou přítomny v minimálním množství. Kvůli tomu je zelí vhodné pro lidi s nadváhou a s koronárními chorobami. I když jsou tuky v zelí obsaženy jen v malém množství, mají velký preventivní a léčebný význam, který je dán přítomností siřičitých látek, jež se označují jako fytochemikálie.

Zelí je bohaté hlavně na betakaroten (provitamin A) a vitamin C, ale obsahuje i významné množství vitaminu B, E a K. Všechny druhy brukvovité zeleniny obsahují velké množství draslíku, ale jsou velmi chudé na sodík, díky čemuž se dají použít při hypertenzi nebo při edémech. Obsahují též hodně vápníku, fosforu, železa a hořčíku, jakož i stopových prvků, z nichž je nejdůležitější síra.

Obecně platí, že brukvovitá zelenina je dobrým zdrojem vápníku, a to nejen proto, že ho obsahuje velké množství (35−77 mg/100 g), ale i kvůli tomu, že se snadno vstřebává. Studie ukazují, že tělo absorbuje vápník ze zelí mnohem snadněji než z mléka.

Protože je zelí bohaté na celulózovou vlákninu, působí jako středně silné projímadlo a reguluje průchodnost střev. Avšak u lidí, kteří trpí plynatostí, způsobuje nadýmání.

U fytochemikálií obsažených v zelí jsou nejlépe prozkoumány protirakovinné účinky. Tyto látky ale mají i jiná pozitiva: například se uplatňují při léčbě a prevenci žaludečních vředů a cukrovky a mají i antibiotické vlastnosti.

Dr. Ernst Schneider popsal pokusy prováděné na Stanfordské univerzitě, jimiž se prokázalo, že zelná šťáva má příznivé účinky na žaludeční a dvanácterníkové vředy. Čas léčení se u pacientů, kteří čtyřikrát až pětkrát denně pili sklenici čerstvé zelné šťávy (200−250 ml), zkrátil na dva týdny a v průběhu několika dní u nich ustaly i bolesti žaludku. Zároveň se potvrdilo, že i menší dávky zelné šťávy (dvě polévkové lžíce až půl sklenice) jsou stejně účinné .

Několik lžic zelné šťávy nalačno pět až deset minut před jídlem přinese úlevu při zánětu žaludku už po několika dnech léčby. Zmizí pocit plnosti v břiše, říhání a zmírní se i bolesti žaludku.

Zelí díky obsahu celulózové vlákniny reguluje pohyb ve střevech a osvědčilo se i při chronické zácpě a divertikulóze. Sirné látky v zelí působí jako antibiotika, která při infekcích pomáhají udržovat rovnováhu bakteriální flóry ve střevech.

Čerstvá zelná šťáva (půl sklenice třikrát až čtyřikrát denně) se může využít jako doplněk léčby podrážděného nebo zaníceného tlustého střeva, či bakteriální a jiné nerovnováhy gastrointestinálního traktu (trávicí soustavy).

Zelná šťáva se používá i jako prostředek na odstranění střevních parazitů. V tomto případě postižený pije každé ráno půl sklenice šťávy nalačno po dobu pěti dnů.

Zelí je bohaté na draslík, ale chudé na sodík, látku, která přímo ovlivňuje rozvoj hypertenze, protože v těle zadržuje vodu a zvyšuje objem krve. Zelí má mírný diuretický účinek, a proto je velmi vhodné pro lidi postižené ischemickou chorobou srdeční, hypertenzí a arteriosklerózou (tvrdnutím a zužováním cév). Protože obsahuje antioxidační vitaminy (A, C a E), přispívá k regeneraci stěn arterií.

Díky tomu, že brukvovitá zelenina obsahuje velmi málo kalorií (20−40 kcal/100 g – výjimkou je pouze růžičková kapusta, která dodává až 43 kcal/100 g) a přitom je velmi sytá a obsahuje velké množství vitaminů a minerálů, doporučuje se obézním lidem jako součást redukčních diet.

Obsah vápníku v zelí je poměrně vysoký a tělo ho umí i dobře absorbovat. Proto je dobré konzumovat zelí při osteoporóze a odvápnění, jakož i v případě zvýšené potřeby tohoto minerálu.

Obsah vitaminu C v zelí je přibližně stejný jako v pomerančích (53 mg/100 g), a proto se ho dá využít při léčbě kurdějí. V zemích střední a východní Evropy, kde je v zimních měsících nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny bohatých na vitamin C, patří zelí mezi nejlepší zdroje tohoto vitaminu.

Výzkumy prováděnými na zvířatech se prokázalo, že pravidelná konzumace zelí může zabránit vzniku rakoviny. Pokusy, jimiž se ověřovaly antikarcinogenní vlastnosti brukvovité zeleniny, potvrdily, že její odrůdy výrazně snižují riziko vzniku a rozvoje zhoubných nádorů, a to i v případě zvýšené koncentrace tak silného karcinogenu, jakým je benzpyren v tabákovém kouři.

Z čerstvých listů se dá připravit výborný salát. Získáme jej tak, že listy najemno nasekáme a ochutíme olejem (nejlépe olivovým) a citronem. Čerstvá šťáva se připravuje v mixéru. Denně se jí užívají dvě až tři lžíce, někdy i půl sklenice, nalačno před jídlem.

Zelí by se mělo upravovat tak, aby byly zachovány jeho léčivé vlastnosti. Protože siřičité fytochemikálie jsou citlivé na teplo a jeho delším působením se znehodnocují, je ho nejlépe dusit.

Pokud chcete zmírnit nadýmání, ke kterému dochází po snědení zelí, vyberte si jen ty nejjemnější listy, pokrájejte je na malé kousky, krátce je povařte a ochuťte citronem, olejem a bylinkami proti plynatosti (fenyklem, kmínem atd.). Zelí se musí dobře rozkousat. Nemělo by se konzumovat s jinou rostlinnou potravou bohatou na celulózovou vlákninu, jako je obilí nebo otruby.

Kvašené zelí čistí krev a mělo by být součástí jídelníčku diabetiků a obézních lidí. Existuje mnoho způsobů, jak kvašené nebo kyselé zelí připravit. Podává-li se syrové, nejlépe se zachovají jeho léčivé vlastnosti. Může se dochutit olivovým olejem a přidáním malých kousků ananasu nebo jablka.

Na mírném ohni se zelí vaří 20 až 25 minut a podává se s bramborami nebo se sójovými výrobky, což je nejen zdravé, ale i výživné.

Dr. George D. Pamplona-Roger, z knihy „Encyklopedie léčivých potravin“. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Počet přečtení: 12512
Datum: 21. 1. 2009