Žebrák a plný měšec | Prameny zdraví

Žebrák a plný měšec

Jednoho dne našel žebrák na tržišti plný kožený měšec. Když ho rozvázal a nahlédl dovnitř, zjistil, že v měšci je sto zlatých mincí. Za chvilku zaslechl, jak nějaký kupec zoufale volá: „Odměna! Nabízím odměnu tomu, kdo najde můj měšec!“

Žebrák a plný měšec

Rubrika: Víra | Typ článku: Články

Žebrák byl čestný muž, protlačil se ke kupci a měšec mu předal se slovy: „Zde je váš měšec. Mohl bych dostat odměnu?“ – „Odměnu?“ ušklíbl se kupec a chamtivě přepočítával své zlato. „Za co? Měšec, který jsem ztratil, obsahoval 200 dukátů. Ukradl jsi více, než byla celá odměna. Zmiz, než na tebe zavolám strážníky.“ – „Jsem čestný muž, nic jsem neukradl,“ odpověděl rázně žebrák. „Pojďme tedy k soudu.“

Soudce trpělivě vyslechl obě strany a řekl: „Věřím vám oběma a spravedlnosti bude učiněno zadost. Kupče, tys tvrdil, že v měšci, který jsi ztratil, bylo 200 mincí. Měšec, který našel žebrák, obsahoval pouze 100 zlaťáků. Z toho plyne, že toto není měšec, který jsi ztratil.“ Soudce měšec vzal a podal ho žebrákovi.

Když lidé slyší slova „soud“ a „spravedlnost“, automaticky se jim vybaví také slovo „trest“. Spravedlnost ve všedním životě znamená „dostat, co si člověk zaslouží“. Slavný americký spisovatel a cynik H. L. Mencken jednou prohlásil: „Nespravedlnost se relativně unést ještě dá; co je ovšem nesnesitelné, je spravedlnost.“

Bůh říká, že jednoho dne bude soudit Zemi. Všichni budou odměněni podle toho, co v životě vykonali, a to nás děsí. Je nám totiž jasné, že kdyby nás Bůh podle dokonalé spravedlnosti odsoudil k tomu, co si zasloužíme, bylo by to pro nás přinejmenším nepříjemné.

Co tedy říká Bible o Božím soudu? Je to něco, čeho bychom se měli obávat, nebo je to pro nás dobrá zpráva?

Boží soud v dějinách lidstva probíhá ve třech etapách.

Soud na kříži

Ježíš se o soudu vyjádřil takto: „Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.“ Spojuje soud se svým „vyvýšením“ na kříž. Právě na kříži byl satan poražen a Kristus „přitáhl“ všechny lidi k sobě.

Bůh soudil celé lidstvo skrze Ježíše Krista na kříži. Ježíš přišel, aby na sebe v lidském těle8 vzal hříchy všech lidí všech věků. Právě ve chvíli Ježíšovy smrti satan ztratil vlastnický nárok na ty, kteří podlehli hříchu. Kristus satana porazil.

Na velikonoční neděli vzkřísil Bůh Toho, jenž „nepoznal hřích“ a kdo nemohl být z žádného hříchu usvědčen. A tak v něm byla naplněna všechna zaslíbení daná lidstvu. Zatímco na kříži byl Kristus odsouzen za hříchy všech, skrze jeho vzkříšení byl všem lidem dán nový život.

Soud na kříži se vztahuje na všechny lidi. Cena za každý náš hřích byla zaplacena Ježíšem ve chvíli, kdy na kříži zemřel místo nás. Naše odsouzení se stalo příčinou jeho odsouzení. Jeho ospravedlnění se tím stalo naším ospravedlněním a jeho vzkříšení je zárukou vzkříšení všem, kteří přijímají Ježíše Krista do svého srdce a života.

Hlásání dobré zprávy

Druhou etapou soudu je podle apoštola Jana hlásání evangelia a je přímým pokračováním té první. Hlásáním evangelia jsou lidé vyzýváni, aby přijali soud, který proběhl na kříži. Pokaždé, když je lidem zvěstován Kristus a jeho smrt na kříži, probíhá soud a lidé musí ke Kristu a jeho oběti zaujmout stanovisko. Právě tato odpověď rozhoduje o jejich životě nebo smrti.

Každý z nás se musí sám rozhodnout, na kterou stranu se přidá: buď si ponechá svůj hřích a pak bude spolu s tímto hříchem odsouzen, anebo přijme oběť Krista, který byl vzkříšen a oslaven. Tím, jaký postoj k Ježíši Kristu zaujmeme, sami nad sebou vlastně vyhlašujeme rozsudek.

Soud na konci věků

Třetí a poslední etapa Božího soudu proběhne na konci věků. Tento soud je pouze potvrzením a zveřejněním výsledků prvních dvou částí soudu. Odmítneme-li nyní slova života, konečný důsledek spatříme v den soudu. Naopak ti, kteří zůstávají „v Kristu“, budou spolu s ním oslaveni i v den soudu. Soud na konci věků se také skládá ze tří částí:

Předadventní soud

První část eschatologického soudu (na konci věků) proběhne před druhým Ježíšovým příchodem. Ježíš řekl, že jedni „vstanou k životu“ a druzí „vstanou k odsouzení“. Vzhledem k tomu, že lidé vstanou k životu při druhém příchodu Ježíše Krista, samo vzkříšení je již vyhlášením rozsudku. Proto musí soud proběhnout ještě předtím.

Ježíš hovořil o lidech, kteří budou „hodni dosáhnout budoucího věku a vzkříšení z mrtvých“. Vzkříšení k životu nebo proměnění „naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice“, je výsledkem i potvrzením soudu, jenž tomu předcházel.

Při studiu 7. kapitoly knihy Daniel narážíme na tzv. předadventní soud. Záměrem tohoto soudu není, aby Bůh určoval, kdo bude spasen; jeho cílem je poskytnout důkazy stvořeným bytostem v celém vesmíru, že vykoupení jsou spaseni oprávněně a nejsou hrozbou bezhříšnému vesmíru.

Soud během milénia

Poselství knihy Daniel 7,27 bude naplněno druhým příchodem Ježíše Krista: „Království, vladařská moc a velikost všech království pod celým nebem budou dány lidu svatých Nejvyššího. Jeho království bude království věčné a všechny vladařské moci ho budou uctívat a poslouchat.“

Následující slova popisují, co bude úkolem vykoupených během milénia: „Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud.“ Bezbožní byli zabiti při druhém příchodu Ježíše „dechem jeho úst“ a zničeni jeho „slavným příchodem“. Právě v této době, během tisíciletí, budou vykoupení soudit bezbožné lidi i padlé anděly. Tento soud nerozhoduje o tom, kdo bude spasen, poněvadž to bylo vyřešeno již během předadventního soudu.

O čem tedy tento soud rozhoduje? Ježíšův druhý příchod způsobí konečné a nezvratné rozdělení lidstva na dvě skupiny. Stane se, že budou rozděleni manželé, rodiny, přátelé či spolupracovníci. Otázka, která bude všem vykoupeným nevyhnutelně ležet na srdci, zní: „Proč zde nejsou s námi? Proč nebyli spaseni?“

Bůh před lidmi nebude nic skrývat. Jeho rozhodnutí byla a jsou správná, založená na respektu ke svobodné vůli všech lidí. Bůh vykoupeným dovolí zkoumat veškeré záznamy (knihy) o životě lidí, kteří nebyli vzkříšeni. Vykoupení budou mít dostatek času (1 000 let), aby pochopili, že Bůh respektoval rozhodnutí každého člověka. Aby ve vesmíru již navždy zavládl pokoj, bude nezbytné, aby se každý z vykoupených sám přesvědčil, že Bůh už nemohl pro spasení bezbožných udělat víc.

Soud po tisíciletí

Tisíciletí začíná a končí vzkříšením. „Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší.“ Jedná se o vzkříšení, které Ježíš nazval „vzkříšením k odsouzení“.

Celé svaté město, Bůh se svými vykoupenými, se vrací zpět na Zemi. A nyní nastává poslední část soudu. Objevuje se „veliký bělostný trůn a mrtví (kteří byli vzkříšeni), mocní i prostí, stojí před trůnem a byly otevřeny knihy… A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách… Všichni byli souzeni podle svých činů.“

„Tam bude pláč a skřípění zubů, až spatříte Abrahama, Izáka a Jákoba i všechny proroky v Božím království, a vy budete vyvrženi ven.“

Výsledkem soudu bude, že „se před jménem Ježíšovým skloní každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk vyzná: Ježíš Kristus jest Pán.“ Dokonce i odsouzení uznají, že s nimi Bůh jednal spravedlivě.

Když pak bezbožní navzdory všem předloženým důkazům vystoupí „po celé šíři země a obklíčí tábor svatých a město, které miluje Bůh“, znovu se ukáže, že již skutečně neexistuje způsob, jak jim pomoci. Nikdo nemůže změnit jejich myšlení ani činy; v touze ublížit a zabíjet nemají žádné zábrany. Pak „sestoupil oheň z nebe a pohltil je“.

Otázka Boží spravedlnosti tím bude navždy vyřešena: všichni andělé, vykoupení i bezbožní uznají, že Bůh jednal nezaujatě a že vesmíru vládl spravedlivě, nestranně a čestně. Ani Bůh skutečně nemůže pomoci těm, kteří jeho pomoc trvale odmítají. Celý soudní proces se odehrává jen proto, aby měl Bůh při konečném zničení zla plnou podporu a absolutní souhlas všech stvořených bytostí.

Takové chápání biblického učení o soudu nám umožňuje mít s Bohem ještě hlubší vztah. Motivuje-li naše chování strach ze soudu a/nebo jeho výsledku, pak ať uděláme cokoli, vše bude poznamenáno vinou a strachem. Avšak soud je zjevením Boží lásky. Bůh touží, abychom jej milovali, protože On nejprve miloval nás.

„Láska nezná strach. Dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.“ Když skutečně pochopíme smysl soudu, můžeme v našich životech zakoušet radost a hlubší vztah s Bohem.

Daniel Duda, z knihy Prožívání radosti. Vydal Advent-Orion.

Počet přečtení: 171 Datum: 18. 4. 2022