Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Tuřín

Přestože se dnes tuřin v kuchyni téměř nepoužívá, ve středověku jeho bulvy zaháněly hlad lidí i hospodářských zvířat. Protože tuřín obsahuje mnohem více vody než brambora (92 % proti 79 %), má nižší zásoby energie.
Rubrika: Zelenina
|
Typ článku: Encyklopedie

Obsahuje malé množství vitaminů skupiny B (B1, B2, B6, niacinu a kyseliny listové). Je dobrým zdrojem vitaminu C (21 mg/100 g, což je více než jedna třetina doporučené denní dávky pro dospělého člověka), ale neobsahuje provitamin A (betakarotén), vitamin E ani vitamin B12. Z minerálů je nejbohatší na draslík a sodík. Obsahuje i trochu vápníku, fosforu, železa a stopových prvků a poměrně hodně vlákniny.

Tuřín poskytuje jen málo energie (27 kcal/100 g) a téměř žádný tuk, ale velké množství vlákniny. Díky obsahu nevýživných složek, které se nacházejí i v hlávkovém zelí, má alkalizující, diuretické (močopudné) a krev pročišťující vlastnosti.

Konzumováním tuřínu lze usnadnit vylučování kyseliny močové a předejít vzniku dnového záchvatu. Tuřín čistí krev od kyseliny močové a dalších odpadních produktů metabolismu, čímž poskytuje úlevu lidem se dnou a revmatickými bolestmi. Jelikož je tuřín velmi sytý, a přitom obsahuje jen malé množství kalorií, využívá se ho při redukčních dietách.

Listy tuřínu obsahují téměř dvakrát tolik proteinů a vlákniny než kořen, ale méně sacharidů. Z hlediska výživy je nejvýznamnější koncentrace vitaminů a minerálů, především vápníku, provitaminu A (betakarotenu), vitaminu C, kyseliny listové a železa.

Ze všech druhů listové zeleniny je nať tuřínu nejbohatší na vápník a daleko výživnější než samotný kořen. Dříve se listy tuřínu vyhazovaly nebo se jimi krmila hospodářská zvířata. Dnes víme, že obsahují vitaminy a hodně minerálů a také si je mnozí oblíbili pro jejich příjemnou chuť. Můžeme je konzumovat syrové v salátech (pokud jsou čerstvé) nebo vařit stejným způsobem jako špenát.

Uvařený kořen se podává spolu s rýží a luštěninami, nejčastěji s fazolí. Tento pokrm je tradičním jídlem Levantinců z Valencie ve východním Španělsku. Čerstvé listy (nať) se mohou použít k přípravě salátů nebo uvařit jako špenát.

Dr. George D. Pamplona-Roger, z knihy „Encyklopedie léčivých potravin“. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.

Počet přečtení: 17365
Datum: 21. 1. 2009