Střídmost, aneb všeho s mírou | Prameny zdraví

Střídmost, aneb všeho s mírou

Kdo z nás by nechtěl být střídmý, umět rozpoznat dobré od zlého a vyvolit si jen to nejlepší? Nebylo by krásné ráno se probudit a být si jist, že ten den mám všechny věci pod kontrolou? Myslíte si, že je nemožné dosáhnout střídmosti ve všech životních oblastech?

Střídmost, aneb všeho s mírou

Rubrika: NEWSTART | Typ článku: Rady lékaře

Dobrou zprávou je, že i tento zdánlivě nedosažitelný cíl - sebeovládání - je možné dosáhnout. Co to vlastně je střídmost? Moudří lidé říkají, že je to:

  • abstinence ve věcech škodlivých
  • a správná míra ve věcech zdravých

Z této definice vyplývá, že užívání oněch jedů, které máme obvykle tak rádi (jako je alkohol, tabák, drogy, káva či zdraví škodlivé potraviny) neodráží zrovna princip střídmosti, že v takovém případě je rozumné říci jednoznačné "ne". Obdobně ale nebude nikterak prospěšné, sníme-li naráz třeba celý hrnec sóji - a to i přesto, že je zdravá. Střídmost, jako součást komplexního životního stylu, zahrnuje správnou míru nejen v práci anebo odpočinku, jídle či pití, ale i ve studiu, při sledování televize či využívání počítače, v kritice i v ustaranosti.

Střídmost je tu proto, aby se nejen nám, ale i s námi lépe žilo, abychom mohli být tím, čím jsme skutečně původně měli být - inteligentními, radostnými bytostmi s vysokým morálním kreditem, hlubokými životními hodnotami a s krásnými vlastnostmi Toho, který nám dal život.

Jak zvítězit nad všemi vypěstovanými i zděděnými zlozvyky? Prvním krokem je uvědomit si, že sami to nedokážeme. Možná si nepícháme drogy, snad nekouříme, může nás ale spoutávat nějaká jiná závislost. Pokud jste našli odvahu ji pojmenovat a pokud vám už někdy začala být nepříjemná a zkusili jste se z ní vymanit, tak jste na dobré cestě. Možná jste už zjistili, že po pár dnech snažení jste zase tam, kde jste byli předtím. Nezoufejte, i to je třeba - máte za sebou první krok.

Druhým krokem je stanovení si vlastních cílů. Měly by být realistické, nechtějme zhubnout deset kilogramů za týden nebo chodit spát v sedm večer, když jsme byli zvyklí chodit po půlnoci. Jsou cíle, které ovlivňují celý náš život - např. naše poslání, smysl života a jeho hlavní priority - tzv. celoživotní cíle. Jim pak podřizujeme střednědobé cíle, jako např. přestat do týdne kouřit či pravidelně tento měsíc začít cvičit. A pak jsou tu praktické každodenní cíle. Takové cíle je nejlépe si vytýčit hned ráno. Nesmí jich být příliš mnoho, abychom večer nebyli zmalomyslněni tím, že se nám zase skoro nic nepodařilo. Zvolme si ráno jen ty nejdůležitější cíle, které mohou kvalitu našeho života zlepšit. Jejich splnění posílí naši sebedůvěru a povzbudí nás v úsilí o dosažení střídmosti i v dalších oblastech.

Třetí krok zahrnuje pochopení řídící funkce vůle. Vůle je schopnost se rozhodovat. I přes všechny naše vybudované zlozvyky si můžeme zvolit to, co chceme a víme, že je správné - tedy to, co vede ke splnění našich celoživotních cílů. Lidská mysl nemusí být řízena nižšími silami naší bytosti (např. chutěmi, vášněmi, tužbami...), které samy o sobě nemusí být špatné, jen nás nesmí ovládat. Naší předností je, že jsme svobodné bytosti a můžeme si tedy vybrat - podle našich vyšších sil (rozumu, intelektu, svědomí...). Tento bod již vyžaduje praktický čin, který by náš špatný návyk zlomil. První krok je vždy těžký, ale když se nám jej podaří vykonat, ten další již bude o něco jednodušší. A tak si začneme postupně vytvářet nový, zdravý návyk.

Pythagoras jednou řekl: "Zvol to nejlepší, život to brzy promění na příjemné a snadné." Je to tak, jsme to my, kdo si volíme svou budoucnost. A protože se toto rozhodnutí děje prostřednictvím naší vůle, jejíž sídlo je v předním (čelním) mozkovém laloku, nezapomeňme, že jakékoli oslabení jeho funkce (alkoholem, kávou, přepracováním, tučnou stravou, nedostatkem spánku, omezením přísunu čerstvého vzduchu…) snižuje naši schopnost zvolit si to, co už víme, že je správné.

Možná si pomyslíte, to se lehce řekne, ale hůře činí. Něco takového vyžaduje opravdu silnou motivaci. A o tom je náš čtvrtý krok.

Lidé mají v životě nejrůznější motivace: např. nebýt nemocní, mít finanční zisk, žít šťastným rodinným životem atd. Tou nejsilnější motivací k odolání špatným návykům je ale opravdová, nesobecká láska. Jen si vzpomeňte, co vše jste byli ochotni udělat, když jste byli zamilovaní... A co to s vámi dělalo, když jste viděli, že vás někdo opravdově miluje - najednou pro vás všechno bylo lehké...

Každý z nás je milován - láskou, která nemá ve světě obdoby. Láskou, která byla ochotna za náš život dát ten svůj. Tvůrce a Vládce celého vesmíru vidí v každém z nás tak cennou bytost, že Mu i v našich nejmenších problémech nejsme lhostejní. Dokazuje nám, že máme nekonečnou hodnotu jeho vlastního Syna a celého dědictví, které pro Něj chystá. Mohl nás sice zničit jako mravence a stvořit si poslušnější bytosti, třeba roboty, ale jemu se jedná o vztah lásky, a proto nám dává svobodu k rozhodnutí.

Ježíšův život byl příkladem absolutní střídmosti a vyváženosti. I když byl chudý, bez titulů, paláců, domova či světské slávy, přesto si nestěžoval a nemalomyslněl. Byl si jist svým posláním - představit Otcovu lásku. Nestranil se žádného člověka, s každým jednal trpělivě a s úctou, s každým dokázal soucítit, každému byl ochoten pomoci. Za ty, kteří Jej neprávem křižovali, se modlil, a nám všem, kteří jsme Jej v životě zraňovali, nabízí odpuštění a věčný život - bez bolesti, nespravedlnosti, smrti i bídy. Jeho láska motivovala řadu světových velikánů ke krásnému a naplněnému životu (Einstein, Pascal, da Vinci, Newton, Komenský, Hus a jiní). Není pochyb, že pomáhá i dnes. On sám slibuje, že "v Něm dokážeme všechno, protože nám dává sílu" (Fil 4,13) - stačí jen přijmout Jeho pomoc a přátelství. "Dostali jsme svobodnou možnost volby, proto, abychom ji používali. Nemůžeme změnit své srdce, ani ovládat své myšlenky, pocity či impulsy. Nemůžeme se sami stát čistými. Ale můžeme se rozhodnout dát svou vůli Bohu, pak On bude v nás působit ty nejsprávnější činy i chtění.. Tak už nebudeme otroky chutí a slabostí, ale sjednoceni s největší silou vesmíru prožijeme radostný život vítězství." (Ministry of Healing, str. 176) Požádáme-li Jej, dá nám sílu ke změně. On své sliby vždy splní.

A co pátý krok? Tím je heslo: nikdy se nevzdávej. Je pravděpodobné, že při naší snaze o střídmost někdy znovu "upadneme" a nepodaří se nám dosáhnout vytčeného cíle. Tehdy je nesmírně důležité umět si přiznat porážku a nevzdat se. Jedna prohraná bitva ještě neznamená, že je ztracena celá válka. Nasměrujme se znovu na svůj vytčený cíl, připomeňme si, proč jej chceme dosáhnout, nebojme se požádat o pomoc ty, kteří nám chtějí a mohou pomoci, a vraťme se zpět na letovou dráhu našeho života.

Člověk je na Zemi vrcholem stvoření díky jedinečné schopnosti myslet a svobodně se rozhodovat. Za naši svobodu bylo draze zaplaceno, proto na sebe nedejme znovu vložit jho otroctví. Nemusíme se křečovitě snažit o dokonalost, sami to nezvládneme. Nespouštějme oči ze svého Vzoru, obdivujme Jej a následujme Jej.

Počet přečtení: 8 154 Datum: 1. 1. 1970