Když chlapem cloumá druhá míza | Prameny zdraví

Když chlapem cloumá druhá míza

O takzvané „druhé míze“ jsem poprvé slyšel ve čtvrté třídě. Soused najednou začal držet dietu a cvičil. Vyrobil si činky a každý den týral tělo. Polykal Pangamin a pak si před zrcadlem hrál na Schwarzeneggera.

Když chlapem cloumá druhá míza

Rubrika: NEWSTART | Typ článku: Články

Zlé jazyky tvrdí, že chlapi mají pubertu celý život. Není to pravda. Ale je fakt, že s některými muži, sotva dozní puberta, začne cloumat druhá míza a její projevy se někdy od puberty moc neliší. Odborníci nazývají druhou mízu „krizí středního věku“. Přichází nenápadně po čtyřicítce a odeznívá okolo sedmdesátky. Existují různé teorie o tom, proč se tak děje. Mně osobně je nejbližší ta, podle níž to souvisí s poznáním, že už asi nestihneme vše, co jsme si jako mladí naplánovali.

Když zemřel můj bývalý spolužák na infarkt, začal jsem poprvé v životě vážně uvažovat nad tím, že něco podobného může potkat i mě. A pak začalo přehodnocování životního stylu i hledání nového pořadí životních hodnot. Společná britsko-americká studie v osmdesáti zemích světa odhalila fakt, že krize středního věku není jen nějaký mýtus, ale skutečnost. Z praktických důvodů se nejméně projevuje v rozvojových zemích, kde člověk neustále bojuje o holý život. Naopak v zemích s vysokou životní úrovní je krize středního věku silnější a týká se vedle mužů i žen.

Druhou mízu bychom neměli podceňovat. Ať chceme nebo ne, potká i nás. Teď jde o to, jak s ní naložíme. Pokud s ní budeme počftat, může nás motivovat k pozitivním změnám v našich životních návycích. Nebo můžeme podlehnout iluzi, že oklameme čas, když si třeba najdeme mladší partnerku nebo se začneme chovat i oblékat, jako by nám bylo osmnáct.

Nedávno jsem slyšel krásnou anekdotu. Manžel povídá manželce: „Miláčku, když jsme spolu začínali, byl jsem bez peněz, měl jsem malé auto, starý domek, ale mladou ženu. Teď mám velké auto, nový dům, hodně peněz a starou ženu. Nezdá se ti to divné?“ – Manželka na to: „No, jestli se ti to nelíbí, tak ty se postarej o tu mladou ženu a já se ti zase postarám o to, abys byl znovu bez peněz, bydlel ve starém domě a jezdil malým autem…“

S krizí středního věku se musíme smířit. Když ji přijmeme jako fakt a realitu života, můžeme poté lépe ovlivnit, jak bude probíhat.

Mohu cvičit, posilovat a trénovat, ale přitom musím počítat s tím, že budu stárnout. V práci budu mít oproti mladým výhodu životních zkušeností, díky kterým mě nepřekvapí, že oni budou zase pružnější a budou mít větší tah na branku… Když si pořídím drahé auto, možná budu atraktivnější pro některé mladé ženy, ale neměl bych přitom zapomínat, že budu pořád stejně „starý“, jako kdybych jezdil trabantem.

I ve středu života mohu mít své krásné sny. Jen by měly být reálné. Nemusím plánovat, že vyhraji maraton na olympiádě, ale mohu si dát cíl, že maraton jenom uběhnu. Nedovolme „druhé míze“, aby z nás udělala v očích druhých lidí, a zvláště těch mladých, kašpary a staré blázny. Nenechejme se „krizí středního věku“ zahnat do kouta.

Život je krásný. S našimi životními zkušenostmi už bychom tu krásu měli umět nejen vnímat, ale i plnými doušky vychutnávat.

Z knihy Vlastíka Fürsta Pastorův blog. Vydal Advent-Orion.

Počet přečtení: 6 067 Datum: 25. 10. 2020