Místo dětí léčit rodiče? | Prameny zdraví

Místo dětí léčit rodiče?

Americký psycholog Howard Friedman zjistil, že se emoce přenášejí jako nákaza. Stačí, abyste pobývala dvě minuty v uzavřené místnosti s dominantním člověkem, který je depresivní, úzkostný, zlostný nebo negativistický, a jeho emoce „chytíte“.

Místo dětí léčit rodiče?

Rubrika: Zdraví dětí | Typ článku: Články

Takže viníkem nemocí našich dětí může být třeba naše nervozita, smutek nebo hádky?

Opačně to bohužel nefunguje. Příjemný, laskavý, ale méně dominantní člověk dominantního vzteklouna pozitivními emocemi nenakazí. V rodině bývá většinou matka ta vedoucí, dítě je podřízené. A pokud je vzteklá, podrážděná nebo vystresovaná, dítě to od ní chytí a začne stonat. Začíná to obvykle potížemi s imunitou nebo třeba bolestmi hlavy, mají toho totiž plnou hlavu. Maminka je nervózní, já ji mám rád, nevím, co s tím mám dělat… Dítě své problémy začne ztělesňovat. A nemusí se hned jednat o hádky mezi rodiči, stačí emoční napětí matky.

Dobrá nálada se tedy rovná dobrá imunita?

Ano. A naopak. Jenže dnes lékaři nemají možnost vyzvídat, jestli nejsou v rodině nějaké problémy, hned začnou dítě léčit, třeba napíšou antibiotika, léky na podporu imunity. Jestliže ale dítě stůně dlouhodobě nebo opakovaně, je třeba pátrat po tom, co oslabuje jeho imunitu, co se děje doma, co trápí jeho duši. V takovém případě je třeba léčit nejen dítě, ale současně posílám na terapii rodiče.

Jsou ochotní takovou teorii přijmout?

Doba se mění, lidé začínají chápat souvislosti. V poslední době jich stále více chodí s prosbou: naše dítě je nemocné, podívejte se proč, neděláme něco špatně?

Kdy to vlastně začíná?

Neuropsycholožka Kathleen Taylor zjistila, že mozková centra odpovědná za odolnost vůči stresu se vyvíjejí už v nitroděložním období dítěte. Pokud je budoucí maminka v úzkosti, depresi, zkrátka duševní nepohodě, její stres se všemi možnými kanály, cévními, nervovými a hormonálními, přenáší na dítě. Narodí se pak člověk, který má sníženou odolnost vůči stresu. Je přecitlivělý, úzkostný, neklidný, hyperaktivní, trpí různými poruchami chování a koncentrace. Zároveň má sníženou imunitu, snadno onemocní, rodiče s ním začnou obíhat doktory a ti začnou pátrat po nějaké objektivní příčině potíží, předepisovat léky. Klíč k pochopení je přitom v životních podmínkách těhotné matky.

Platí přímá úměra, že čím větší stres, tím vážnější potíže?

Klasická medicína i pacienti jsou přesvědčeni, že rakovina je útok zvenčí. Mluví se o ní jako o terorismu, buňky napadají tělo odněkud ze zálohy, útočí a ničí. Ukazuje se ale, že tak to není. Lidské tělo totiž i za normálních podmínek čas od času vyprodukuje atypickou buňku. Pokud je imunitní systém v dobré kondici, izoluje ji a zlikviduje. Když je ale oslabený, buňka se začne množit, metastázovat, až člověka zahubí.

Imunitní systém však neoslabuje jen stres, ale především životní prostředí. Nejde to svalit jen na rodiče: oni se hádají, a dítě má z toho leukémii, to opravdu ne. Rakovina je zrcadlo stavu a způsobu života naší společnosti. Jeden pacient mi před časem řekl, že rakovina je jako doporučený dopis s černým pruhem. Píše se tam: otrávil sis vzduch, teď ho dýcháš, otrávil sis vodu, teď ji piješ, jídlo máš plné jedů, otrávil sis mezilidské vztahy, teď v nich žiješ, tak už se proboha zastav, nebo tady končíš. Tahle nemoc nemá jen chemicko-medicínské řešení – i když si ho velmi vážím –, má především řešení ekologické a mravní.

Když se dítě narodí s takovou zátěží, má vůbec šanci se jí zbavit?

Každý přichází na svět s určitou dispozicí nebo indispozicí, jde o to, do jakých podmínek a rodinných vztahů se narodí. Jestli budou pozitivní a dítě bude vedeno k odolnosti, samostatnosti a bude mít dostatek lásky, může vrozený handicap překonat a být zdravé. Změnou myšlení a chování je totiž podle nejnovějších výzkumů možné změnit nejen mozkové funkce, ale i strukturu mozku. Když má dítě nervózní matku, která po jeho narození stále dokola řeší nějaké problémy, začne stonat.

Dnešní děti jsou samé kroužky, škola, sport, kultura… Jako bychom lásku měnili za společný program.

Děti studují prestižní školy, aby se dostaly na prestižnější gymnázia a nejprestižnější univerzity. A všichni jsou pak z toho nemocní. Nedávno ke mně přišla nádherná dvaadvacetiletá dívka, v bezvadné kondici, sportovkyně. Už dva roky trpí vleklými nevolnostmi, záchvaty zvracení, prodělala nespočet vyšetření, gastroskopii, odběry, ultrazvuk… Na nic se nepřišlo, dokonce byla hospitalizovaná, nic nepomohlo, jen když se vyzvrací, uleví se jí.

Jak to dopadlo?

Přišli jsme na to, že ji stresují rodinné vztahy, despotický otec a úzkostná matka, v dětství nedostala lásku. Ona sama ji proto teď neumí dát ani přijímat. Žije v obrovském emočním napětí, které uvolňuje zvracením. Jak praví přísloví „nedokáže to strávit.“

To je smutný případ.

Když se narodí člověk bez nohy, je na první pohled vidět, že nemůže chodit. Stejně tak se může narodit člověk s nevyvinutým charakterem a zůstane bezcitný, bez lásky. Ale není to vidět, jen cítit. Jiný příklad, sedmnáctiletá slečna má každých čtrnáct dní těžký epileptický záchvat, nepředcházel mu žádný úraz, vyšetření mozku nic neukázala. Má otce, který ji velmi miluje a vychovává k obrazu svému, je to bývalý špičkový sportovec, nyní úspěšný podnikatel. Ve všem je lepší než dcera, neustále sráží její sebevědomí. Dcera ho má doslova plnou hlavu. A jakmile přetlak dosáhne kritické hodnoty, uvolní se formou epileptického záchvatu. Dokonce i její matce organizuje život tak, že říká, že z něj má migrénu. Když ke mně dceru a manželku objednával, začal jsem tušit, kde je problém. V něm. Bývá to skoro pravidlo. Ten, kdo někoho objednává, bývá hlavní příčinou potíží objednávaného.

Když zjistíte, že jsou za vším rodiče, jak jim to řeknete, aby se neurazili?

Jde o to, aby se matka, už tak většinou vystresovaná, nezačala k tomu všemu ještě trýznit vinou, že dítě stůně z ní. Přesto je ale nutné, aby si to uvědomila. Poprosím ji, aby mě nechala s dítětem chvilku o samotě. Děti to mají v hlavě dokonale srovnané, jen zapíšu, co mi povědí. Třeba se zeptám, co by se u vás doma mělo stát, abys byl zdravý, a dítě řekne, chtěl bych, aby se naši nehádali, aby mě drželi za ruce, aby šli se mnou na výlet, povídali mi pohádky. Pak to dám přečíst mamince.

Takže to, že je dítě zdravé, znamená, že je spokojené a nic ho netrápí?

A o čem jiném by to svědčilo? Zdravá rodina rovná se zdravé dítě. Klidná, spokojená, uvolněná matka rovná se zdravé dítě. Vztah matka – dítě bývá většinou silnější než vztah dítě – otec.

Mohou být někdy děti dominantnější než rodiče a taky je ovlivňovat?

Ano, může to fungovat i obráceně. Třeba já zrovna řeším velký problém v práci. Nezvládal bych to, kdybych doma neměl porozumění a podporu. Nejen manželky, ale i dcery Johany. Je pozitivní, citlivá. Přijdu domů, pohladí mi hlavu, uklidňuje, táto, to bude dobrý…  Přenáší na mě pozitivní emoce. Takže mě vlastně léčí.

Rozhovor s Janem Hnízdílem připravila Klára Mandausová, přetištěno z časopisu Marianne

Počet přečtení: 210 Datum: 15. 8. 2019