Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Kedluben

Patří do rodu dvouděložných rostlin z čeledi brukvovitých. Kedluben je příbuzný se zelím, květákem, kapustou a kadeřávkem. Jeho předchůdce se používal v kuchyni již 200 let př. Kr. Byla to tzv. pompejská brukev, která měla jen zesílený stonek.
Rubrika: Zelenina
|
Typ článku: Encyklopedie

Kedluben se řadí k velice oblíbené zelenině. Podle barvy rozeznáváme kedlubny bledě zelené a tmavé s modrou slupkou. Odrůd těchto dvou typů je mnoho a liší se jak tvarem a velikostí bulvy, tak také obdobím, ve kterém zrají.

Kedluben je dobrým zdrojem vitamínu C, důležitého pro zdravý imunitní systém, a draslíku, který pomáhá udržovat krevní tlak na správné výši. Sloučeniny síry působí proti bakteriím. Dále obsahuje provitamín A, vápník, železo a fosfor. Vitamíny obsahují i listy, proto mladé lístky drobně nasekáme a dáváme až do hotového jídla.

Kedluben poskytuje vlákninu v rozpustné i nerozpustné formě. Rozpustná vláknina se podílí na snižování cholesterolu v krvi. Nerozpustná vláknina zase chrání střeva před zácpou, což je hlavní prevence proti rakovině tlustého střeva a řadě alergií. Kedluben obsahuje i řadu dalších zajímavých látek, které například snižují riziko rakoviny prsu. Kedluben má nízkou energetickou hodnotu, je proto vhodný při redukčních dietách.

Při výběru kedlubny dbáme na to, aby byly čerstvé, nikoliv dřevnaté. Kedluben je možno jíst syrový, jemně nastrouhaný do majonézy, mírně osmažený na oleji, vařený, zapékaný atd. Hodí se i do zeleninových pomazánek, salátů a k přípravě placek typu bramboráků. Vařené kedlubny sypeme opraženým sezamem se solí, strouhankou nebo "tavenýrem" (tavený sojový sýr).

Počet přečtení: 12708
Datum: 30. 3. 2007