Ať jdou dál

Izraelci prožívají úžasné vysvobození z egyptského otroctví. Jdou vstříc svobodě a nové, zaslíbené zemi. Radost, nadšení, úleva, to všechno se mísí v myšlenkách těchto lidí. Až do chvíle, kdy zjistí, že je dostihla egyptská vojska a oni nemají šanci uniknout. Velmi se polekali, úpěli k Hospodinu a osopili se na Mojžíše (Ex 14,10.11): Vzdáváme to, budeme dále sloužit Egyptu (v. 12). Je zajímavé, že Bůh lid nijak nepotěšuje, dokonce se Mojžíše ptá, proč k němu úpěnlivě volá. Nesdílí jejich rezignaci, naopak je vybízí, aby šli dál, aby pokračovali v cestě.

Izraelci se ocitli v „kleštích“ mezi mořem a egyptským vojskem. Cítíme se někdy také jakoby v kleštích? Nevyčítali jsme Bohu, alespoň v duchu, že na nás právě toto dopustil? Neměli jsme někdy pocit, že bude lepší rezignovat?

Bůh nás ale vybízí, abychom pokračovali v cestě života. V cestě s Bohem a v cestě do „zaslíbené země“, Božího království. Protože teprve potom můžeme prožít zkušenost, jakou prožili Izraelci. „Tu se zvedl Boží posel, který šel před izraelským táborem, a šel teď za nimi. … postavil se za ně a vstoupil mezi tábor egyptský a izraelský. Jedněm byl oblakem a temnotou, druhým osvěcoval noc; Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Tu si Egypťané řekli: ‚Utečme před Izraelem, neboť za ně bojuje proti Egyptu Hospodin‘“ (Ex 14,19.20.22.25).

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.