Přikrytí nahoty

O této události se obvykle nemluví. „Není to vhodné.“ Ale proč tato událost stála pisateli za zaznamenání? Jako varování, co způsobuje alkohol? Nebo měla ukázat, že vzorný Noe nebyl až tak vzorný? Možná. Ale přece je tam ještě něco důležitějšího a povzbuzujícího, co přesahuje hranice času i kultur.

Noe chodil s Bohem. Prožil s ním mimořádnou zkušenost. Ezechiel řadí Noeho mezi jediné tři spravedlivé (Ez 14,14). A pak přišel pád. Může klesnout i takový věřící, který prožil nepřehlédnutelné Boží přiznání? Mohli bychom komentovat nevhodnost toho, co se stalo, vyjadřovat se k Noemově slabosti. Mohli bychom vyvozovat polehčující závěry pro nás. Jak se zachovali jeho synové? Chám to viděl a pověděl to bratřím. Přirozená reakce? Byl v šoku? Běžel se poradit, co má dělat? Možná. Byl v tom kus škodolibosti, odsouzení, povýšenosti? Možná. Ale Šém a Jefet vzali plášť a přikryli nahotu svého otce. Jak se nás to všechno týká?

Co udělal Bůh, když jsme jako lidé padli? „Snímal jsi ze svého lidu nepravosti, přikrýval jsi všechny jeho hříchy“ (Ž 85,3). Co udělal Bůh v případě Adama a Evy, v případě izraelského národa, v případě našem? Bůh viděl a přikryl. Neřekl „ty jsi mě zklamal“, ale „já tě chci přikrýt“. Samozřejmě pokud ty chceš. Bůh nepřikrývá hříchy, přikrývá důstojnost člověka. Ženě, jež zhřešila, řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“ (J 8,11). Ježíš pojmenoval její provinění. Na druhé straně přikryl její důstojnost, dal jí novou příležitost. Díky, Bože, za Tvůj přístup k nám hříšným lidem.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.