Bůh nezapomíná

18. května 1991 odstartovala vesmírná loď se Sergejem Krikalevem na palubě, vyslaná tehdy ještě Sovětským svazem. Ve vesmíru, na stanici Mir, měl kosmonaut strávit pouze určitou dobu. Problém nastal v prosinci téhož roku, kdy se Sovětský svaz rozpadl na patnáct jednotlivých republik. Politické zřízení se změnilo a lidé měli spoustu jiných starostí. Byl nedostatek peněz a země, která jej do vesmíru vyslala, již neexistovala. I kosmodrom byl najednou na území Kazachstánu. Jako by se na kosmonauta zapomnělo. Nakonec se vrátil na Zemi až po 311 dnech a 20 hodinách.

V Bibli čteme, a to na několika místech, že Bůh na člověka nezapomíná. (Viz např. Ž 115,12: „Hospodin na nás pamatuje, on nám žehná.“) Vždy nás má na paměti a neexistuje nic, co by to mohlo překazit nebo zvrátit. Jedinou překážkou můžeme být my sami. „Složila slib. Řekla: ‚Hospodine zástupů, jestliže opravdu shlédneš na ponížení své služebnice a rozpomeneš se na mne, jestliže na svou služebnici nezapomeneš…‘“ (1S 1,11). My můžeme váhat, mít různé pocity, klást si otázky, zdali na nás Bůh nezapomněl nebo zda si vzpomene, ale On nikdy nezapomíná. Nemá na to vliv doba, politické zřízení, naše zásluhy, prostě nic. Nikdy na nás nezapomíná, stejně jako nezapomněl na Noeho a jeho rodinu, která byla v korábu.

Pane, děkujeme Ti za stálou péči o nás. Za to, že nás vnímáš, že na nás nezapomínáš, ať už jsme u Tebe blízko, nebo snad i daleko. Nic Tě nemůže od nás oddělit, pouze my sami.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.