Tak, jak Bůh přikázal

Noe udělal všechno, jak mu Hospodin přikázal. … jak mu Bůh přikázal. … jak mu Bůh přikázal. – Gn 7,5.9.16

Není té poslušnosti až příliš? Kde je svoboda, kterou stavíme na první místo potřeb člověka? Kde je možnost jeho tvůrčí činnosti (kreativity)? Kde je možnost vyjádření názoru, což se dnes považuje za samozřejmost? A tak by bylo možné rozhořčeně pokračovat. Dnešní nevěřící člověk považuje tyto otázky za legitimní a samozřejmé. Jak je vnímá věřící?

Tato vyjádření se mohou jevit jako silná, ubírající člověku možnost vlastního rozhodování. Zvláště obrat „udělal všechno přesně tak, jak mu Bůh přikázal“ je pro dnešního člověka těžko přijatelný. Tak kde je v tom to povzbuzení?

My však známe i další průběh a završení události. „Bůh však pamatoval na Noeho“ (Gn 8,1). „Noe tedy vyšel a s ním jeho synové a jeho žena a ženy jeho synů“ (8,18). Završením byla záchrana Noeho a celé jeho rodiny. Tím rozhodujícím činitelem nebyla slepá poslušnost způsobená strachem a násilím, ale důvěra v Boží rady.

Můžeme mít pocit, že poslušnost a respektování Božího návodu pro život je přežitek, že žijeme v jiné době, že máme možnost zohlednit také svůj názor. To jistě máme. Ale pokud toužíme po Božím vedení, jeho požehnání, pomoci a po jeho království, včetně věčného života, potom braní Boha vážně není přežitek, ale naopak velmi odvážný počin, vyplývající z důvěry a naší rozumnosti. Noe je nám v tomto postoji pozitivním příkladem a povzbuzením, že takový způsob jednání „funguje“.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.