Jaké má důsledky, pokud je ve stravě málo bílkovin?

I v tomto případě snížení množství bílkovin mělo za následek prodloužení průměrné délky života, ovšem jen u samic. U samců se průměrná délka života nezměnila. Příčinou snad může být to, že k omezení bílkovin bylo přikročeno až ve věku 445 dnů, to u krys znamená až v druhé polovině života.

McCay a spolupracovníci, a později další, např. Yu et al. (1982), prováděli hlavně četné pokusy, v nichž prokázali, že dostávají-li zvířata málo potravy, dochází u nich k prodloužení života. Vyslovili teorii, že strava, která urychluje růst (mnoho potravy, vysoký podíl bílkovin), život zkracuje, strava, která zpomaluje růst (málo potravy, malý podíl bílkovin), život prodlužuje. Při stravě, při níž je dosahováno maximální výšky a maximální hmotnosti, je život krátký. Kalu et al. (1984) zajistili krysám celoživotně přístup k dostatku potravy. Když podíl bílkovin na energii krmiv (J) tvořil 21%, byla délka života (medián) 701 dní. Když byl podíl bílkovin snížen na 12,6%, zvýšila se délka života (medián) na 808 dní.

Ross (1961) zkoumal u pokusných krys, jak se projeví, dostávají-li od skončení kojeneckého období ve stravě celoživotně různé množství bílkovin. Čím méně dostávala zvířata bílkovin, tím více dostávala v úhradu cukru. Výrazně nejdéle žila zvířata, která dostávala nejméně bílkovin a nejvíce cukru.

Také Stoltzner (1977) zjistil u 1000 myší, že snížení bílkovin na 8% přineslo prodloužení života. Další snížení na 4% přineslo další zcela nepatrné statisticky nesignifikantní prodloužení života. Živočišná bílkovina z mléka (kasein) byla přitom nahrazována cukrem, takže kdyby u nás hlásaná dogmata byla pravdivá, muselo by dojít ke zkrácení života.

V živočišných bílkovinách je více nepostradatelných aminokyselin než v rostlinných bílkovinách. Dubois et al. (1973) snížili v krmivu pokusných myší množství nepostradatelných aminových kyselin fenylalaninu a tyrosinu. Výsledkem bylo výrazné prodloužení délky života během života snížení výskytu nemocí. Nepostradatelné aminové kyseliny jsou údajně nejcennější složkou bílkovin a kvůli nim se doporučují živočišné bílkoviny. U stejné linie krys (náchylných k zánětu ledvin) snížení bílkovin na 6% prodloužilo průměrnou délku života o 20-50% (Fernandes et al. 1976).

Kromě toho experimenty ukázaly, že při stravě s nízkým podílem bílkovin zvířata spontánně snižují příjem potravy a nedochází u nich k vzniku obezity (Miller et al. 1968, Ross 1961, Stoltzner 1977).

Nejcennější jsou pokusy při nichž bylo množství bílkovin sníženo na extrémně nízkou hodnotu. Leto et al. (1976) nahradili ve standardním krmivu pokusných krys a myší (20-25% bílkovin - podíl na celkové energii) většinu bílkovin cukrem. Myši se standardní stravou žily v průměru 585 dnů. Myši, které měly v krmivu jen 4% bílkovin, žily v průměru 852 dnů. Život se jim tedy prodloužil v průměru o celou čtvrtinu.

Nejvíce informací přinesly experimenty Millera a Payne (1968). Největší délky života bylo dosaženo při stravě s extrémně nízkým podílem bílkovin (4%), pak při stravě s velmi nízkým podílem bílkovin (6%). Nejkratší život byl při stravě se standardním vysokým podílem bílkovin (20%).

Pro porovnání, podíl bílkovin na celkové energii je v mléce 20%, ve vejcích 35%, v mase (vepřové, hovězí) 20-45%, v drůbeži a rybách ještě více. V pšenici je běžně 14-15% bílkovin. Jejich podíl je vysoký ve všech druzích obilí s výjimkou rýže, kde je běžně jen 6-7%. V bramborách je 10%.

Ať si čtenář zodpoví sám na otázku, jak je rozumné neustále se starat o zajištění dostatku bílkovin.

Světová věda v této otázce také na základě nových poznatků zcela změnila názor. Carpenter (J Nutr r. 1986, s. 1368) publikoval údaje ukazující, jak se měnil názor na nejmenší postačující množství bílkovin (procenta z celkové energie) ve stravě. Minimální doporučené dávky bílkovin se v USA od roku 1948 snížily cca 2,5x. Doporučení USA, Potravinářské a zemědělské organizace při OSN, Světové zdravotnické organizace, Velké Británie atd. jsou již posledních 15 let v podstatě stejná.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu