Žito

Pro staré Slovany bylo žito typickou a charakteristickou plodinou (podobně jako např. oves pro kmeny germánské). V Alpách se s ním můžeme setkat ještě dnes i ve výšce 1400 metrů nad mořem. Pro svou skromnost a nenáročnost patří žito i v ekologickém zemědělství k oblíbeným a často pěstovaným obilovinám.

Dříve se pečení chleba bez žita vůbec neobešlo a i dnes je známý a oblíbený výjimečně výživný a velmi chutný celozrnný žitný chléb. Žitný chléb má oproti chlebu pšeničnému drobnější póry a pevnější střídu (takže se musí delší dobu žvýkat), silnější kůrku a intenzivnější aróma a vyznačuje se delší přirozenou trvanlivostí.

Žito se rozemleté ve formě grahamové mouky využívá pro přípravu celozrnných těstovin. Lze je konzumovat i ve formě uvařeného celého žitného zrna. Oblíbeným nápojem je tzv. žitovka vyrobená z pražených žitných zrn. Lze ji pít v náhradu za černou kávu, při pravidelném užívání pomáhá při poruchách krvetvorby a doporučuje se jako výborný prostředek na pročištění krve.

Žito požívá oprávněné reputace, že se po něm sílí, ale na váze nepřibývá. Cenný je zejména jeho vysoký obsah vitaminů skupiny B a vlákniny. Žito je rovněž bohaté na vitamin E, který napomáhá mimo jiné dobré funkci srdce, svalů a rozmnožovacího systému. Ve vhodném poměru obsahuje žito některé minerální látky, jako je např. fosfor, hořčík, železo, draslík. Železo je např. velmi důležité z hlediska krvetvorby a draslík pro správnou funkci jater.

Pravidelná konzumace celého zrna žita, obvykle ve formě celozrnné tzv. grahamové mouky, prospívá činnosti střev a chrání tak před divertikly, zácpou, hemoroidy, nádory. Je velmi prospěšná cévám a celému oběhovému systému.