Moc svobodné volby | Prameny zdraví

Moc svobodné volby

Mavis Lindgrenová byla podle svých vlastních slov „typickou babičkou“, která ve svých dvaašedesáti letech žila „běžným sedavým životem.“Měla deset kilo nadváhu, nedostávalo se jí energie a často bývala nemocná. V tom roce, kdy se jí čtyřikrát vrátil zápal plic, si uvědomila, že potřebuje změnit svůj životní styl.

Moc svobodné volby

Rubrika: NEWSTART | Typ článku: Články

Mavis se zúčastnila přednášky, která ji motivovala k tomu, aby „vzala své zdraví do vlastních rukou.“ Pak se rozhodla. Zpočátku byla v pohybu limitovaná. Nebyla schopná běhu a tak začala ráno chodit okolo bloku. Postupně zvyšovala tempo.

„Rozhodla jsem se, že budu rychle chodit,“ vzpomíná. „Pak jsem začala chůzi prokládat pár kroky v běhu.“

Postupně dávky běhu zvyšovala, až dokázala každé ráno uběhnout přes šest kilometrů. Její klidová tepová frekvence se snížila ze 74 na 54 tepů za minutu, zhubnula deset kilogramů a zlepšila se její hladina hemoglobinu. Kromě toho zaznamenala další pozitivní změnu: „Přestala jsem být nemocná! Když se člověk cítí dobře, je to takové požehnání.“

Když bylo Mavis sedmdesát, běžela svůj první maratón. Při příštím závodě, kterým byl honolulský maratón, se k ní na poslední tři kilometry připojil její syn Kelvin, lékař. Pár stovek metrů před cílem si všimnul jednoho kolegy, který běžel kousek za nimi. „Hej,“ zavolal na něj, „přece se nenecháš předběhnout mojí matkou?“ Vyčerpaný muž z posledních sil zasprintoval na cílovou pásku.

Mezi sedmdesátkou a devadesátkou absolvovala úžasná Mavis 75 maratónů, v průměru skoro čtyři ročně. Když jí bylo osmdesát, klinické testy prokázaly, že má srdeční a plicní kapacitu odpovídající dvaadvacetileté ženě.

Mavis Lindgrenová se dožila 104 let. Její život i dnes inspiruje lidi všeho věku k tomu, aby vzali své zdraví do vlastních rukou – a učinili první krok na cestě ke změně.

První krok

Volba je prvním krokem k jakémukoliv zlepšení. Dříve než můžeme dosáhnout pozitivních a trvalých změn v jakékoliv oblasti svého života, musíme se nejprve rozhodnout.

Volba znamená v nejširším slova smyslu schopnost zhodnotit možnosti a vybrat si tu, které dáváme přednost – tedy uplatnit sílu své vůle. Často se to děje nevědomě, ale nikdy se nevyhneme tomu, že se musíme rozhodovat. Dokonce, i když se rozhodneme nedělat nic, je to naše volba.

Ve skutečnosti se vzácnými výjimkami (zapomenutí něčeho, snění, fyzická reakce) platí, že cokoliv děláme, to jsme si zvolili. Rozhodujeme se na základě toho, co nás motivuje – ať jsou to příjemné pocity nebo idealismus, anebo neblahé důsledky. Zvážíme náklady oproti kladům a pak se rozhodneme pro akci – anebo ne.

„Já jsem přece tu koupelnu nechtěla umývat,“ můžeme říct. „Musela jsem to udělat, nešlo o moji svobodnou volbu.“ Všichni máme zkušenost s věcmi, které jsme udělali, i když se nám do nich nechtělo, ale nakonec jsme se rozhodli je udělat, protože důsledky opaku by byly mnohem závažnější. Představte si dítě, které nechce jít do školy. Vzhledem k tomu, že důsledky toho, kdyby nešlo, jsou tak závažné – ať následně doma nebo z pohledu budoucí kariéry – tak jde. Když vezmeme v úvahu všechny aspekty situace, zvolíme si, co uděláme.

Proč je to tak důležité? Pokud si uvědomíme, jakou moc mají naše rozhodnutí (či volby), přestaneme se cítit jako oběť a začneme nést zodpovědnost za svůj život. Možná nedostaneme pod kontrolu všechno, ale vždy budeme mít pod kontrolou svůj postoj a svoje reakce.

Ve své knize The Paradox of Choice: Why More Is Less se autor Barry Schwartz zabývá otázkou, proč moc velký výběr škodí. Vědecký výzkum totiž ukázal, že když například zákazníkům nabízeli v obchodě příliš mnoho různých druhů džemů (dva tucty namísto jednoho tuctu), obrat se snižoval. Za určitou hranicí je nadměrná nabídka paralyzující, větší možnost volby znamená menší spokojenost.

V typickém americkém supermarketu dnes můžete naleznout až 85 druhů sušenek, 230 různých polévek, 120 omáček na těstoviny a 175 salátových dresinků.

Míchaná vejce nebo omeletu?

Vědci vypracovali studii, která se týkala lidí žijících v domově pro důchodce a množství kontroly, které měli místní obyvatelé nad svým každodenním životem. Účastníci byli rozděleni do dvou skupin podle podlaží a pečlivě monitorováni.

Skupině důchodců žijících v prvním patře ředitel domova řekl: „Chtěl bych vás informovat o nabídce věcí, které můžete v našem zařízení užívat. Na snídani můžete dostat omeletu nebo míchaná vejce, ale musíte se večer rozhodnout a nahlásit, co to bude. Ve středu a čtvrtek promítáme filmy, je třeba se dopředu nahlásit. Tady jsou květiny v květináči, můžete si vybrat a odnést je do svého pokoje – ale starat se o ně budete sami.“

Obyvatelům na druhém patře ředitel řekl: „Chtěl bych, abyste věděli, co pro vás zde můžeme udělat. Na snídani jsou omelety nebo míchaná vajíčka. Omelety podávám v pondělí, středu a pátek, míchaná vajíčka v dalších dnech týdne. Ve středu a čtvrtek večer promítáme filmy. Ve čtvrtek se zúčastní obyvatelé levé části patra, ve středu z pravé části patra. Tady jsou květiny v květináči do vašich pokojů. Sestra vám nějakou vybere a postará se o její zalévání.“

Na obou patrech se důchodcům dostalo stejných věcí, rezidenti na druhém patře však nad nimi neměli žádnou kontrolu – nemohli si vybrat. Po osmnácti měsících se vědci do domova důchodců vrátili. Ukázalo se, že ti, kteří bydleli na prvním patře, byli aktivnější. Zjistili také, že na tomto patře byla nižší úmrtnost. Výsledky této studie naznačují, že možnost volby a kontroly nad životem nejenom obohacuje, ale může i prodloužit život.

Z knihy kolektivu autorů Creation Health.

Počet přečtení: 2 823 Datum: 17. 1. 2016