Zásnubní dar

Zasnoubení je slib dvou lidí, že spolu vstoupí do manželství. Tímto aktem dávají najevo, že jejich vztah je natolik vážný a odpovědný, že v budoucnu počítají se svatbou. Součástí zasnoubení, které se dnes považuje téměř za přežitek, bylo také darování věna. V době ještě nedávno minulé přinášela věno do manželství nevěsta. V době proroka Ozeáše nepřinášela do manželství věno nevěsta, ale naopak ženich. Musel přinést dar (věno) otci nevěsty. Mimo to ještě ženich dokazoval svoji lásku, náklonnost a své pevné rozhodnutí vstoupit se snoubenkou do manželství zásnubním darem, který věnoval právě jí (viz Biblický slovník Adolfa Novotného).

Není neznámé, že v Bibli je vícekrát přirovnáván vztah mezi lidmi (církví) a Bohem ke vztahu ženicha a nevěsty. Je tomu tak i ve výše uvedeném textu. Bůh vzkazuje izraelskému národu, že jej miluje a chce si ho, jako nevěstu, zasnoubit navěky. Chce ho nazvat „svým lidem“ a očekává, že on řekne „můj Bůh“ (2,25). A co Bůh přináší jako dar své nevěstě? Nenabízí pouze hmotné věci, ale také spravedlnost, právo, milosrdenství, slitování a věrnost. Zdá se nám to málo? Čekáme na hmotné dary? Co by uvítala dnešní nevěsta? Velký byt, luxusní dovolené, nejmodernější auto, ale milosrdenství, trpělivost, odpuštění, věrnost, korektnost…, to po mně nežádej? Nebo raději to druhé s tím, že to první není zdaleka tak důležité jako to druhé? Možná někdo řekne, že by chtěl obojí. Ale to „obojí“ vyrůstá pouze z toho prvního. Ze spravedlnosti, slitování, milosrdenství, věrnosti a toho nejčistšího vztahu. A právě to nám Bůh nabízí. Pane, díky za to.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.