Cukr okyseluje | Prameny zdraví

Cukr okyseluje

Přezdívá se mu bílé zlato, ale taky bílý jed. Já bych opět dodala: záleží na množství, ale v tomto případě bych se přiklonila spíš k termínu bílý jed. O cukru se zmiňuji například též v kapitolách Melasa a Sladěnka.

Cukr okyseluje

Rubrika: Sladidla | Typ článku: Encyklopedie

Začnu otázkou: Když si dáte zmrzlinu, zůstanete u jednoho kopečku? Nejspíš ne, že, při tom výběru… A víte, že jeden kopeček zmrzliny obsahuje asi sedm lžiček cukru? Když si dáte tři kopečky, už je to jednadvacet lžiček. No a při jednadvaceti lžičkách denně to prý činí skoro čtyřicet kilogramů ročně. A to je průměrná spotřeba u nás. Do toho průměru se ale počítají i kojenci. Viděli jste kojence lízat zmrzlinu? Já taky ne. Někdo z nás to slízal za ně. A ještě asi slízne, že? No, někteří dospělí nelížou zmrzlinu. Ani si nesladí kafe. A zase si někdo osladil život za ně. Mimochodem, před válkou prý se u nás spotřebovalo v průměru třiadvacet kilogramů cukru na osobu.

Ne každý si dá denně zmíněné tři kopečky, ale třeba si dopřeje kávu a dortík. Mohlo by vás zajímat, že jedna porce čokoládového dortu obsahuje i patnáct lžiček cukru.

Vězte ale, vy, kteří se snažíte žít zdravě, že také některé druhy müsli jsou přeslazené, že skrytý cukr je i v hotových polévkách, omáčkách, zálivkách na saláty…

Nejíte cukr v žádné z těchto forem? A co pití? Dáte si třeba limonádu? Já ne, ale někdo si to za mě vypije. V průměru pijeme třicet devět litrů limonád ročně!

Cola prý obsahuje osm až dvanáct lžiček cukru v třetince litru. Navíc obsahuje kofein, na který si člověk snadno zvykne. Vzniká ovšem závislost nejen na kofeinu, ale i na cukru! Příkladem (jasně že odstrašujícím!) je třeba Hitler…

Když vám tady tak kážu, možná jste z toho dostali žízeň a taky potřebu dokázat mi, že to s těmi limonádami není tak strašné. Čtete si na štítku a konstatujete: „Tam není cukr, tam je jen voda, barvivo, sacharóza…“ Jenže sacharóza je řepný cukr. Mohou tam být i další cukry – dextróza, laktóza, fruktóza, maltóza. Cukr se pěkně schoval za «ózu».

Cukr a fosfor obsažený v některých limonádách okyselují organismus. Překyselení ničí kosti, protože tělo z nich musí brát alkalizující minerály, které organismus před kyselostí chrání. Jinak by překyselením došlo k poškození buněk.

Cukr je tam kvůli chuti. Fosfor – aby prý to lépe bublalo.

Pokud se domníváte, že light cola je o.k., musím vás zklamat. Doktor Joseph Mercola, který má colu v příjmení J a přesto má k ní silné výhrady, uvádí, že od přírůstku na váze vás rozhodně neochrání, to možná spíš přiberete, protože umělá sladidla vyvolávají celou řadu hormonálních odpovědí, které vedou k přibývání!

Je tu však něco ještě mnohem horšího – při teplotě nad 30 stupňů C dochází k rozkladu sladidla na formaldehyd a další jedovaté látky. Namítáte-li, že colu pijete zásadně vychlazenou, musím vás přivést k zamyšlení: V kterém ročním období máte největší chuť na tyto nápoje? Asi v létě, že? Pěkně u vody. Prodavač vám sice colu dobře vychladí – ale ne vždy ji v chladu skladuje!

Mimochodem, jakou že teplotu má lidské tělo?

Vzpomínáte si na zprávy z tisku, které pojednávaly o «syndromu vojáků z Perského zálivu»? Většina z nich měla podivné příznaky neznámé choroby. Přisuzovalo se to tenkrát zamoření prostoru zplodinami z hořící nafty. Jenomže vyskytly se domněnky (a nikoli neoprávněné), že za podivnou chorobou vězí spíše otrava jater z toho formaldehydu, neboť vojáci v zálivu limonády hojně popíjeli…

Pod pojmem limonáda – jak název velí – si představíme spíše citronádu, neboť limon = citron. Američané říkají «soda» a nemyslí tím pouhou sodovku, tedy vodu s bublinkami, ale všechny nealko nápoje, tedy i ty colové.

Světové sdělovací prostředky v roce 2009 uvedly případ, kterak jistého australského farmáře na pštrosí farmě musela ošetřovat záchranka kvůli ochrnutí plicního laloku po vypití většího množství limonády. Lékaři v té souvislosti varovali před přílišnou konzumací takových nápojů. Mohou totiž způsobit pokles draslíku v krvi na nebezpečnou hranici, což způsobí například oslabení až ochrnutí svalů.

Takové případy nejsou vzácné. Souvisí to se vzrůstající konzumací limonád. Kvůli závislosti na cukru a kofeinu, které jsou v těchto nápojích obsažené v hojné míře, lidé překračují rozumnou míru a tím si svá těla enormně okyselí.

Mnohdy se pak potýkají s akutními případy selhání svalů, ale také s obezitou, diabetem, odvápněním zubů a kostí.

Dr. Mercola na svých stránkách uvádí, že na nebezpečí takovýchto nápojů upozorňoval už před dvanácti lety. Píše: „Limonáda je na mém seznamu pěti absolutně nejhorších potravin a nápojů, které můžeme konzumovat, a je to číslo jedna, co se týče zdroje kalorií pro většinu Američanů.“

Upozorňuje též na možnost vzniku srdečních arytmií a dokonce i na riziko smrti. Na možnost vzniku jaterní cirhózy, poškození zubní skloviny, na riziko vzniku ledvinových kaménků a chronické ledvinové nedostatečnosti. Na riziko vzniku diabetu, pálení žáhy, na možnost vzniku osteoporózy, protože když je v krvi hladina vápníku nízká a hladina fosforu vysoká, vápník je vytažen z kostí.

A ještě hrozí riziko vzniku hypertenze.

Je prý jedno, zda se jedná o běžnou limonádu nebo dietní. Výzkumy ukazují, že vypití více než jednoho «soft drinku», tedy nealkoholického nápoje (čímž se nemyslí voda, ale nápoje typu coca–cola, fanta, pepsi…), je spojeno s rozvojem metabolického syndromu, což je takový «jemnější název» pro skupinu příznaků jako je obezita, zvýšený krevní tlak, zvýšený cukr v krvi, zvýšené triglyceridy a nízká hladina «hodného» cholesterolu. Pokud máte více než tři tyto příznaky, je tu riziko, že se vám rozvine diabetes nebo kardiovaskulární nemoci.

Ti, kdo si potrpí na limonády, mohu očekávat také dnu. Dr. Mercola cituje závěr nedávné studie, která objevila, že muži, kteří pijí denně dva nebo více nápojů s cukrem, mají o 85 procent (!) vyšší riziko dny než ti, kteří pijí takový nápoj jen jeden za měsíc.

Hrozí také gastrointestinální potíže, protože vypití limonád zejména na lačný žaludek může narušit křehkou acidobazickou rovnováhu. Laicky řečeno, když si do žaludku nalijeme kyselinu – což taková cola bezesporu je – začne se tam dít cosi jako mobilizace, vznikne chaos a nemůžeme se divit, že za své vezme i okolní terén, v tomto případě dvanácterník.

Mentální problémy byste do souvislosti s limonádami asi nedávali. Ovšem dr. Mercola uvádí, že jedna norská studie našla jasnou souvislost mezi nealko nápoji a hyperaktivitou. V Norsku zkoumali pět tisíc dětí ve věku 15–16 let. Většina pije mezi jedním a šesti drinky každý týden. Ti, kteří vynechávají snídani a oběd, mají tendenci konzumovat více drinků než ostatní. Nejhorší duševní problémy byly zaznamenány u deseti procent chlapců a u dvou procent dívek, pokud pijí čtyři nebo více drinků denně.

Dr. Mercola má pro nás dobrou zprávu: Vyškrtnutí takovýchto nápojů z nákupního seznamu je nejsnazším krokem k zlepšení zdraví a prodloužení života. Nahrazení soft drinků čistou vodou je možná nejdůležitější dietní změnou, kterou můžeme učinit sami a která může mít hlavní účinek. Dr. Mercola nabádá: „Zapamatujte si, že děti napodobují, co jejich rodiče dělají, takže když přestanete pít soft drinky, už jen toto pomůže dětem k tomu, aby byly zdravější.“

Nejen dr. Mercolovi nadbytečný konzum cukru velmi vadí. Také kalifornský endokrinolog Robert Lustig má výhrady: Nebezpečí cukru nespočívá jenom v tom, že po něm přibýváme na váze. Může mít zásadní vliv na srdeční onemocnění či některé druhy rakovin. Lustig říká, že při správně volené stravě lze třem čtvrtinám těchto onemocnění předejít. Cukr se podle něj nachází i tam, kde ho lidé často nečekají. Je součástí prakticky všech zpracovaných jídel, jako jsou jogurty či různé omáčky či chleba.

Podle něj cukr stojí za jednou z nejčastějších příčin úmrtí v USA – a to jsou srdeční onemocnění. Dlouho byl s tímto názorem osamělý, nyní ale jeho domněnku začíná potvrzovat výzkum kalifornské bioložky Kimber Stanhopeové. Ta zkoumaným osobám nejprve několik dní podávala stravu s nízkým obsahem přidaných cukrů, a pak několik dní například slazené nápoje. Krevní testy přitom ukazují, že přidané cukry v organismu zvyšují hladinu nebezpečného LDL cholesterolu a dalších rizikových faktorů pro kardiovaskulární onemocnění.

Studie americké vědkyně podle všeho ukazuje, že když někdo konzumuje příliš cukrů, přetíží to jeho játra fruktózou. Část z ní se pak přemění na tuk a pomáhá vytvořit LDL cholesterol, který ucpává cévy. Stanhopeová říká, že ji výsledky výzkumu překvapily. „Začala jsem jíst a pít mnohem méně cukru,“ podotkla.

Podle profesora z Harvardské univerzity Lewise Cantleyho přitom cukr může hrát role i při spouštění některých druhů rakovin. Konzumace cukru způsobuje náhlý nárůst tvorby hormonu inzulinu, který může sloužit jako katalyzátor těchto onemocnění.

„Téměř třetina některých běžných nádorových onemocnění – včetně rakoviny prsu či konečníku – má na povrchu cosi, čemu říkáme inzulinové receptory. Inzulin se na tyto receptory váže a signalizuje, že nádor může začít spotřebovávat glukózu,“ uvedl s tím, že to přispívá k růstu nádoru.

Cantleyho tým nyní vyvíjí lék, který by rakovinové buňky odřízl od glukózy a zabránil jim v růstu. Než ale dosáhne úspěchu, doporučuje lidem, aby cukr nekonzumovali. A pokud jej jíst musejí, aby jej omezili na minimum.

Neurolog Eric Stice z Oregonu ale upozorňuje, že to není tak jednoduché. Cukr je totiž značně návykový a funguje v mozku podobným způsobem jako kokain. Lidé, kteří často konzumují cukr, si vůči jeho účinkům podobně jako drogově závislí vytvářejí odolnost, a potřebují tak větší dávky.

Zástupce americké asociace producentů cukru Jim Simon nicméně poukazuje na to, že mezi vědci ohledně účinků cukru není shoda. Naprosté odstranění sladidel ze stravy podle něj není cestou ke zdravější populaci. Řešením je prý dlouhodobé snížení počtu kalorií a cvičení… Nic proti cvičení, ale čekali byste od producenta jiné prohlášení?

Lustig správně říká, že cukr potřebuje stejně jako tabák a alkohol osvětové kampaně, které by vedly ke snížení jejich spotřeby… V našem okresním tisku (Příbramsko 8. 7. 2005) byl článek o českých studentkách, které si vyzkoušely práci au-pair ve Velké Británii. Martina sdělila např. toto: „Děti jsou ve Velké Británii rozmazlené a dělají si, co chtějí. Rodiče je absolutně nezvládají… Devítiletý Daniel vytrhal sousedce záhon květin… nebylo výjimkou, že schválně chodil po kuchyňské lince ve špinavých botách…“ Proč právě tohle cituji v knížce o výživě? Protože v tom článku tatáž dívka sdělila, že v oné rodině „…jedí samé smažené věci, za tři měsíce jsem nepoznala nic jiného než hranolky, rybí prsty a pizzu. Daniel dostával každý den na svačinu brambůrky a colu.“ Studentka Veronika měla zážitky obdobné: „Za celé tři měsíce mého pobytu děti snědly dohromady pár jablek, dva banány a snad jeden pomeranč. Zato ale spořádaly nepočítaně pytlíků brambůrek, sušenek a bonbonů.“ Nezvladatelné děti – nesprávná výživa.

Je to náhoda? Bohužel ne – je tady příčinná souvislost. Nadbytek cukrů, kyselinotvorná strava, nedostatek minerálů a vitaminů, zejména skupiny B, což se pochopitelně projeví právě tím nezvladatelným chováním.

Jestli jsem vás ještě nenalomila, budu pokračovat: Všimli jste si, kdy na nás nejvíc útočí chřipky? Po Novém roce. Jasně, je zima, člověk je oslabenější. Přispívá k tomu ale prý i vánoční hodování se spoustou cukroví a tudíž také cukru. A cukr zpomaluje aktivitu bílých krvinek. A bílé krvinky, to víte ze školy, fungují jako zdravotní policie. Jak už to tak bývá, svět je plný paradoxů, a tak cukr, i když je sladký, naše tělo okyseluje. A v kyselém prostředí se dobře daří virům. I chřipkovým…

Ještě máte chuť na vánoční cukroví? Proč ne, dejte si, vždyť patří k tradici, naši předkové je též jedli, ale jen výjimečně, střídmě. Měli menší porce. Nechroustali je potmě u televize, tak nějak automaticky. Když už «hřešíme», tak si to vychutnejme!

Pečete-li pro čtyřčlennou rodinu deset druhů vánočního pečiva podle tradičních receptů, spotřebujete asi pět kilo mouky, dvě a půl kila cukru, tři kila tuku, dvacet pět vajec a další přísady.

Měli bychom být ve všem poctiví, tady vám ale doporučuji «šidit». To jest nahrazovat nevhodné potraviny zdravějšími. Zmenšovat množství cukru. Moje známá, než dostala cukrovku, pekla nádherné kousky cukroví. Jenže – bylo tehdy tak přeslazené, že až pálilo. Teď peče mnohem chutnější. Máme taky skvělou sousedku, paní Hrabákovou. Dává nám vždycky ochutnat, když peče. Umí to výborně, moc mi její pečivo chutná, protože taky «šidí», tj. dává méně cukru.

Také můžeme místo bílého cukru zařazovat komplexní cukry. Když je sníme, nevylítne nám tak rychle hladina cukru v krvi, nedráždíme si tolik slinivku, jako když jíme bílý cukr. A tak si dejme třeba sušené ovoce – nejen rozinky, datle, ale i meruňky, hrušky, banán…

Do těsta můžeme dát např. jablka, strouhanou mrkev, dýni, kokos – to všechno nám pečivo zdravě přisladí. Taky celozrnná mouka dělá své – je chuťově výraznější, takže nemusíme tolik sladit.

Komplexní sladidla můžeme používat také na posypy. Kaši, těstoviny, nudle s mákem apod. můžeme sypat ne cukrem, ale třeba nastrouhanou sušenou hruškou nebo rozdrobenou medovou chalvou. Můžeme si také udělat něco jako domácí «chalvu» – smícháme med se sezamovou pastou. O melase si přečtěte také ve zvláštní kapitole. Melasa má oproti bílému cukru méně kalorií. Navíc obsahuje minerály a vitaminy např. ze skupiny B.

Výzkum v USA potvrdil, že nedostatek vitaminů řady B souvisí se změnou chování, ba dokonce i s kriminalitou. Mládež, která se stravuje převážně formou rychlého občerstvení a dává si hamburgery a hranolky a zapíjí to colovými nápoji, může mít poruchy chování. Malé děti zase bývají po sladkých limonádách, zejména colových, hyperaktivní – pořád běhají sem tam, hlučí a lezou na nervy. No a pak jsou zbytečně trestány.

Mimochodem, když jsme u těch dospívajících: Vaše potomky by mohlo zajímat, že sladkosti mají vliv i na akné! Dočetla jsem se, že od té doby, co Eskymáci začali jíst cukrovinky, rozšířilo se akné i u nich! Vynikající třeba na posypání kaše nebo k oslazení nápoje je třtinový cukr zvaný sukanát. O sladidlech si také počtěte v kapitole o lékořici a taky o sladěnce. Může být rýžová, ječná, kukuřičná… Za ochutnání stojí i javorový sirup. Pokud pokrm ochutíme jinak, třeba kořením, nemusíme pak tolik sladit. K ochucení můžeme použít třeba kardamom, skořici, koriandr, hřebíček…

Cukr miluje i Candida albicans, která sídlí ve střevech. Rozroste se např. poté, co jsme museli užívat antibiotika, která tělu příznivou mikroflóru ničí. Místo ní se tam zabydlí právě candida. Pochutnává si na cukru a dožaduje se dalších přídělů. Je to obdobné, jako když si připravujeme kvásek na zadělávání těsta. Aby kvasnice lépe vzešly, dopřejeme jim cukr. Kvasinky se pak množí jako divé! No a podobnou «laboratoř», respektive výkrmnu kvasinek máme v těch četných chodbách ve svém břichu. Jenže přemnožená candida pak produkuje všelijaké odpady, a ty pak způsobují, že jsme chronicky přiotráveni a tudíž stále unaveni. Ke všemu cukr oslabuje obranyschopnost. Naše obranné buňky, když se napasou cukru, pořádně zleniví.

Za co ještě může cukr? Všimněte si, když si dáme sladké, že za chvíli máme chuť na slané. Tělo si říká o minerály. Jenže my obvykle doplníme jen chlór a sodík v podobě chloridu sodného čili kuchyňské soli. Pak se divíme, že máme odvápněné, odmineralizované kosti a že se dětem kazí zuby. Ano, je to tak – má-li být cukr využit, musí do reakce vstupovat vitaminy a minerály v těle uložené (vápník, hořčík, mangan, chróm, B vitamin).

Řekla bych, že přeslazování je jen zvyk. Kdysi jsem si nedovedla představit kafe bez cukru. Pak jsem je pila hořké a taky to šlo. (No a teď to jde i bez kafe, haha.)

Stejně dobře si člověk zvykne na nápoj bez cukru, ale i bez umělých sladidel. Stačí, když si třeba do neslazené minerálky dáme pár kapek citronu nebo pomeranče. Taky si můžeme na jaře dát do vody vylouhovat aromatické květiny, jako jsou třeba fialky nebo akátový «hrozen». (Nebojte se, akát je sice celý jedovatý, ale květ je bez vady. Z čeho myslíte, že včely tvoří ten skvělý akátový med?)

A tak nejlépe do pramenité vody vsypeme kvítka, necháme je tam pár hodin a pak se kocháme nádhernou vůní nápoje. Kvítí pochopitelně nevyhodíme, dáme si je normálně do vázy. Louhovat za studena můžeme také plátky růží, meduňku, mátu a další léčivé bylinky. Zajímavá bylina je «sladká tráva» stevia – viz příslušná kapitola.

Etikoterapeuti hovoří o souvislosti mezi chutí na sladké a potřebou lásky. Komu se lásky nedostává, má potřebu se dojídat. Ruku na srdce, kdo z nás neměl chuť na sladké, když došlo k zásadnímu rozkolu v partnerských vztazích? A ne nadarmo oslovujete při medových dnech svého miláčka «hany» (honey je anglicky med), případně «cukroušku». Možná i o vás říkal ten váš, že jste «sladká»?

Tohle cukrování jsem začala zmrzlinou. Ne, nemusíte se jí úplně vzdát. Tedy pokud jste zdrávi. Jinak je to zvlášť pro nemocný organismus šok – sladké, a ještě k tomu studené…! Zkuste alespoň o něco zdravější zmrzlinu, tu co doporučuje absolventka Institutu životního stylu v Norsku a ve Spojených státech Jana

Konečná. Abyste nemuseli listovat do kapitolky Banány, sdělím vám to i zde: Jednoduše nakrájíte banán na kolečka, dáte je do mrazáku, pak porozmrazíte a umixujete. Zmrzlinu můžete ochutit různě: karobem, oříšky, broskví, jahodami, eventuálně medem. (Máte jistotu, že v ní nejsou «éčka» – v běžné zmrzlině bývá třeba tartrazin, na který vzniká alergie…)

Místo limonády nabízím třeba «štrúdlovník». Pro jeho přípravu potřebujeme vodu, v níž jsme povařili hřebíček, celou skořici a jablečné slupky. Vodu přecedíme a přidáme čerstvý mošt. Podáváme v zimě horké, v létě vychlazené.

Sladký ovocný koktejl bez bílého cukru jsem našla v knize Dynamický život. Potřebujeme dva větší zralé banány, tři čtyři předem namočené datle bez pecek, jeden šálek ananasového či pomerančového džusu, dva šálky mraženého ovoce. Rozmixujeme najemno datle s džusem. Přidáme banány a ovoce. Mixujeme tak dlouho, až se vytvoří krémovitá hmota. Tuto hmotu můžeme podávat jako koktejl, zmrzlinu nebo na ochucení palačinek. Můžeme vyzkoušet různé příchuti – jahody, broskve, borůvky, maliny…

Život nám osladí i «moučníky» jako například jablečný amaroun. Potřebujeme jablečný mošt a agar (to je mořská řasa, ale nebojte – je bez chuti a zápachu). Agar v moštu rozpustíme, tekutinu přivedeme k varu, nalijeme do misky vypláchnuté studenou vodou a hmotu po ztuhnutí vyklopíme. Netřeba doslazovat, lze přidat další ovoce, lehce podušené.

Z knihy Hanky Synkové Všechno je dobré. Vydalo nakladatelství Triton.

Počet přečtení: 4 464 Datum: 3. 5. 2016