Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Čas, který trhá na kusy

V nedávných dobách – „před covidem“ – jsme byli (kulturně) součástí tzv. „kultu mládí“. Za tím lze zkratkou řečeno spatřovat konec konců strach z konců – strach ze smrti. Strach ze smrti je současné nejnaléhavější a nejrozšířenější téma celého světa, naši zemi nevyjímaje.
Rubrika: Víra
|
Typ článku: Články
Jakoby Oscar Wilde předznamenal cosi ze současného kultu mládí i krásy a fascinace životem pro život. Malíř v románu Obraz Doriana Graye praví: „Doriane … krása je jednou z podob ducha – je dokonce vznešenější než duch, neboť nepotřebuje vysvětlování… pro mě je krása div všech divů… Až vám uplyne mládí, vaše krása padne s ním… Není nic, co byste se svým zjevem nedokázal. Svět vám patří – na nějaký čas… Ve světě není nic cennějšího než mládí.“

S tím křesťanská víra nemůže souhlasit. Východisko lidského života nespočívá v mládí, nýbrž v Hospodinu, který dokáže znovustvořit (viz 1. Samuelova 2,6).

Řekové užívali pro čas dva výrazy, které najdeme také v Písmu: chronos a kairos. V řeckém světě byl čas uctívaným bohem. Jakým bohem?  Chronos byl bůh požírající své děti. Trhal je na kusy. A chronos – čas, který plyne – pohlcuje také nás. Pokud mu podlehneme, začne nám upírat zaměření se na podstatné hodnoty života. A to jednoduchým způsobem. Totiž tím, že nás pohltí záležitostmi naléhavými na úkor těch opravdu životně podstatných.

Chronos (čas, který plyne), jenž nás pohlcuje a přitom trhá na kusy, snadno poznáme: je hektický, bez přestání nás pohání k rychlé práci, sotva splníme nějaký úkol, žene nás k dalšímu, štve nás od termínu k termínu. „Kdo se štve, ten se nenávidí. Chronos je tedy doba, kdy člověk nenávidí sám sebe a když štve i druhé, pak nenávidí také je.“  I naše děti a naši mládežníci žili a žijí v takto bláznivě nastaveném světě, v němž nás čas požírá! 

Kdysi byl čas hlavně slyšet prostřednictvím zvonů kostelů a radnic. Zvony přivolávaly na bohoslužby, vyzváněly k různým příležitostem. Dnes je lidský život odměřován vizuálně (digitálně) na minuty. Náš vztah k času rozhoduje o tom, kým a také jaká/ý jsem: jaká jsem matka či otec, jakým jsem prarodičem, kým jsem ve své profesi…

Nový zákon nejčastěji užívá ten druhý výraz pro čas: kairos. Česky znamená lhůta či doba. Ne ledajaká lhůta či doba, ale příhodná chvíle, která se již nikdy nebude opakovat! „Teď je má hodina!“ = „Teď je má příhodná chvíle, která se nevrátí!“ říká Ježíš v Getsemane (viz Matouš 26,44; Marek 14,41). A to je také v našich životech podstatné: nenechat si mezi prsty protéct ty opravdu důležité chvíle života.

A k tomu nám napomáhá Bůh. Jak? Tím, co dělá neděláním. „On přestal,“ praví Bible (viz 1. Mojžíšova 2,1–3). Přestal, aby nám dával sám sebe. Sobota je příležitostí vrátit se k Bohu a k nejmilovanějším či k lidem komunity víry, kterým jsme se mohli během týdne odcizit. Čas není bohem, nýbrž slouží Bohu a těm, kdo Boha potřebují. Sobota je Chrámem v čase (A. Heschel), kdy se nám se zvláštním přitakáním znovu a znovu dává Bůh. 

Přijímáme poslední rok našich životů jako neopakovatelnou příležitost od Hospodina přehodnocovat svůj život?

Josef Dvořák

Počet přečtení: 106
Datum: 14. 12. 2023