Biopotraviny a zelenina - zkušenosti pěstitele | Prameny zdraví

Biopotraviny a zelenina - zkušenosti pěstitele

Petr Weidenthaler začal s pěstováním biozeleniny před jedenácti lety. Dnes jeho zahradnictví "Luční Údolí" ve Velehradu prodává přes padesát druhů zeleniny, některé jako jediné v Česku. Na nezájem si rozhodně nestěžuje. "Vypěstovat něco, co nikdo nechce, to je cesta na úřad práce," říká.

Biopotraviny a zelenina - zkušenosti pěstitele

Rubrika: BIO | Typ článku: Články

Jak jste se k pěstování biozeleniny dostal?

Letošní sezona je jedenáctá a začátky kupodivu nebyly nijak komplikované. Důležité je mít vhodné místo, sehnat trochu peněz do začátku, vědět, jak na to, a chtít. Já jsem k ekologii inklinoval od dětství pod vlivem rodičů a skautingu. Zemědělství se stalo mou profesí po devíti letech studia a sedmi letech praxe šéfa zelinářského střediska JZD v Brně. Zpočátku nám všichni vycházeli vstříc, pronajali jsme si zahradnictví na Zlínsku, vypůjčili peníze, získali "úzkoprofilové" místo na trhu ve Zlíně, zaměstnali lidi. Něco vypěstovat je jen polovina úspěchu, druhá, neméně důležitá, je dobře prodat. To dalo hodně práce. Ale rozběhlo se to, nicméně kvůli problémům zvaným závist jsme si museli najít jiné místo, u Velehradu.

Pomohly vám nějak dotace od státu?

Dotace v nedávné minulosti umožnily nebývalý rozmach biozemědělských ploch, ale paradoxně ne obchodu s biopotravinami. Dotace se totiž poskytují na ekologicky obhospodařované hektary a každému je jasné, že starat se o pastviny je nesrovnatelně jednodušší a levnější než o zeleninu. My jsme za celou dobu dostali pár tisícovek. Kvůli tomuto systému je dnes všude dost hovězího masa a biochleba pomalu nekoupíte. Také zelenina a ovoce se pěstuje na zanedbatelné ploše, protože zdánlivě vysoké riziko pěstování a neexistující prodejní síť pro čerstvé produkty od toho odrazuje. Přitom my dosahujeme minimálně dvojaž trojnásobku tržeb z plochy než konvenční zelináři, kteří pláčou, že nemají odbyt ani za nízké ceny.

Potýkali jste se za tu dobu s nějakými velkými problémy?

Asi ten největší problém, který stojí za zmínku, jsou lidé. Zemědělství dnes není prestižní profese, biozemědělství není výjimkou. Lidé se do něj nehrnou, ale není to jen otázka peněz. Vždy jsme však měli štěstí na někoho, na koho bylo spolehnutí. Momentálně jen chválím, lidé jsou největší kapitál, sice nejdražší, ale nejpotřebnější. Jinak nám podnikání trochu komplikuje věc zdánlivě odtažitá, a to nevyřízené restituce církevního majetku. Užíváme totiž původně církevní nemovitosti, dnes ve zprávě státního podniku Lesy České republiky. Rádi bychom je koupili, ale ta "nevyřízenost" tomu brání.

Cítíte rostoucí poptávku ze strany spotřebitelů o biopotraviny?

Zájem o produkty ekologického zemědělství se rozhodně zvyšuje. Více lidí přebírá odpovědnost za svoje zdraví. To je trend, lidé hledají zdravější potraviny.

Jak biozeleninu prodáváte?

Zpočátku jsme prodávali jen na trhu ve Zlíně, po půl roce neslaného a nemastného efektu jsem vyhodil prodavače a začal prodávat sám. Chtělo to intenzivní komunikaci se zákazníky, to se asi po zaměstnanci tehdy nedalo žádat. Měli jsme ideu zřídit ve Zlíně vlastní kamennou prodejnu, ale postupně jsme takovou myšlenku opustili a hledali obchodní partnery ve velkých městech. Dnes stále prodáváme většinu produkce čtyři dny v týdnu ve Zlíně, ale dali jsme se dohromady i s obchodníky se zdravou výživou v Brně a v Praze, kde odbyt neustále roste.

Martina Patočková (MF Dnes), http://www.ekolist.cz

Počet přečtení: 3 632 Datum: 1. 1. 1970