Žít zdravě | Prameny zdraví

Žít zdravě

Spisovatel Artur Gordon jednou požádal svého doktora, aby mu prozradil ten nejúčinnější recept, se kterým se setkal během svého života.

Žít zdravě

Rubrika: Životní styl | Typ článku: Články

„Dobrá, řeknu vám jej,“ odpověděl doktor. „Jeden z mých kolegů léčil pacientku, která trpěla depresemi. Došlo to tak daleko, že nemocná nevycházela vůbec ven, zůstávala celé dny apatická, lhostejná, zvadlá a zcela bez zájmu. Předepsané léky nezabíraly.

Jednoho dne jí doktor nechal poslat balíček. V dopise stálo: „Vytáhni předmět z balíčku a každý den se přes něj dívej na cokoli kolem sebe. Věnuj tomu minimálně deset minut denně.“

V zásilce byla lupa. Žena si lupou začala prohlížet látku své pohovky. Pak zkoumala žilky listů rostlin na zahradě, barevné skvrny na staré fotografii a dokonce i strukturu své kůže. V jejím zdravotním stavu došlo ke zvratu. Žena se začala uzdravovat. Tento recept v ní vzbudil jednu z nejhojivějších a nejléčivějších emocí ze všech – vděčnost.“

Investice do rozvíjení pocitu vděčnosti může být jedno z našich nejspolehlivějších zdravotních pojištění pro budoucnost.

Světová zdravotní organizace definuje zdraví jako „stav úplného fyzického, duševního a sociálního blahobytu“, není to tedy jen absence nemoci. I jiné definice naznačují, že zdraví zahrnuje celkový pocit pohody, možná výstižněji řečeno „souhrn fyzického, duševního a duchovního zdraví“.

Tento koncept ucelenosti se prolíná celou Biblí. Bůh touží po tom, abychom byli šťastní, záleží mu i na tom, abychom se měli dobře, a tak se zabývá naší pohodou a blahobytem. Dokonce nám dává návod, jak žít zdravým způsobem života.

Začíná při stvoření, když Bůh Adamovi, Evě a jejich potomkům stanovil typ stravy. Pokračuje, když vyvolený židovský národ (zaslíbený Abrahamovi) dostává velmi podrobné pokyny. Postupuje dále – přes porozumění, že tělo je chrámem Ducha svatého, k radám pro následující generace až do dnešního dne.

Stvoření

Bůh nás stvořil ke svému obrazu, což kromě jiného naznačuje, že nám skutečně rozumí. Bůh zjevil, co je pro člověka nejlepší, když řekl: „Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.“

Tato striktně vegetariánská strava byla později upravena, protože všechna vegetace byla během potopy zničena. Když byli Noe a jeho rodina zachráněni, Bůh jim řekl: „Každý pohybující se živočich vám bude za pokrm; jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno.“ Několik omezení se však ke stravě vztahovalo i nadále. Například se měli vyhýbat masu obsahujícímu jakoukoli stopu krve.

Mnoho křesťanů dnes volí původní druh stravy, který byl lidem dán při stvoření. Nestávají se pouhými vegetariány (ti jedí vejce a mléčné produkty), ale vegany. Rostlinná strava, jak je v dnešní době dokázáno, je nejvhodnější stravou pro lidské zdraví. Někteří lidé se stávají vegetariány také z ekonomických nebo etických důvodů.

Nový národ

Bůh lidem dovolil jíst maso až po potopě, kdy byla vegetace velmi poškozená. Později kombinace přirozené lidské zvědavosti a nepřeberného množství „pohybujících se živočichů“ vedla k tomu, že lidstvo začalo jíst cokoli. Od té doby se však začalo zhoršovat zdraví lidí a život člověka se zkracoval.

Hned na začátku formování Bohem vyvoleného izraelského národa dává Bůh jasné pokyny týkající se zdraví a hygieny. Měly chránit jejich zdraví. Často se jim říká Mojžíšovy zákony (protože je Mojžíš sepsal) nebo je dnes známe jako pravidla týkající se čistých a nečistých pokrmů. Mnohé z těchto zdravotních principů jsou i dnes základem hygieny a karanténních opatření. Předpisy zahrnovaly všechny stránky lidského života:

Stravu – nesmělo se jíst maso rozsápaného zvířete, kůzle se nesmělo vařit v mléku jeho matky, nesměl se jíst zvířecí tuk ani krev, konkrétně bylo vyjmenováno maso čisté a nečisté (nečisté maso je hlavně ze zvířat, jež se živí zdechlinami).

Nemoci – zákony vztahující se k malomocenství (mj. karanténu), zákony týkající se nemocí u mužů.

Hygienu – období poporodní nečistoty, obřízka chlapců osmý den po narození, hygiena sexuálního života, menstruace, prevence nemocí.

Drogy a omamné látky – kněz nesměl pít alkohol před vykonáváním náboženských obřadů.

Ochranu zdraví – zákaz tetování, likvidace výkalů.

Odpočinek – sobotní odpočinek a regenerace.

Údržbu půdy – půda měla být každý sedmý rok (rok sobotního odpočinku) ponechávána ladem.

Tato rozsáhlá pravidla měla sloužit k ochraně zdraví a čistotě jak jednotlivců, tak celé společnosti.

Kromě přirozeného prospěchu vyplývajícího z dodržování těchto zdravotních stravovacích a hygienických pokynů uděluje Bůh každému člověku ještě požehnání za poslušnost; požehnání tak významné, že se v Bibli oznamuje dvakrát. Bůh svým dětem říká: „Jestliže opravdu budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení, nepostihnu tě žádnou nemocí, kterou jsem postihl Egypt. Neboť já jsem Hospodin, já tě uzdravuji.“

Tělo chrámem

Bůh své děti žádá, aby jej poslouchaly i v otázce zdravého životního stylu. Přeje si, abychom byli zdraví a při síle. V Bibli nás často vyzývá k tomu, abychom byli svatí, tak jako On je svatý. A protože slíbil, že bude v nás a s námi, stává se naše tělo svatyní, ve které On přebývá.

Apoštol Pavel píše v dopisu do Efezu: „…v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží.“ Myšlenka těla jako chrámu se objevuje také v jeho dopisu do Korintu: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh; neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.“

Nový zákon zdůrazňuje, abychom přijali biblické zásady za vlastní. Vyzývá k sebekontrole jako základu našeho přemýšlení a chování.

Tento postoj je popisován několika způsoby: kázeň, sebeovládání, posvěcení, střízlivost, rozumnost, rozvážnost.

Právě z těchto důvodů se mnoho křesťanů vyhýbá alkoholu, drogám a návykovým látkám. Naše životy jsou ovlivněny vším, co se rozhodneme sníst či vypít. Susannah Wesleyová napsala svému synu Johnu Wesleymu (zakladateli metodismu) toto: „Cokoli by oslabovalo tvou mysl, zdrsňovalo jemnost tvého svědomí, cokoli by bránilo tvému vnímání Boha, bralo ti sílu či snižovalo tvé sebeovládání – pak ta věc je špatná, jakkoli je sama o sobě nevinná.“

Plné zdraví

Lékař a teolog Dr. John Wilkinson vyzdvihuje z Nového zákona čtyři definice zdraví: život, požehnání, svatost a zralost. Když Ježíš řekl, že přišel, aby dal život, použil řecký výraz zoe, což znamená život, který trvá věčně, bez konce a časového omezení. Slovo požehnání (řecky makarious) označuje věčně trvající blažené štěstí. Zralost je další výraz, který v sobě ukrývá pojem věčnosti. Jedná se o nekončící proces vyzrávání naší osobnosti, což také přispívá našemu zdraví.

Tyto čtyři definice nám vypovídají mnoho o Bohu, jenž nás miluje a má velký zájem o naše zdraví a osobní blaho. Pokyny nám neposkytuje proto, aby nás ovládal, ale protože touží, abychom byli šťastní a cítili se dobře. Možná nejsme na taková vyjádření zvyklí, přesto však velmi dobře zapadají do kontextu štěstí a blaha celé naší osobnosti. Musíme si uvědomit, že Bůh zašel mimořádně daleko jen proto, aby „své“ lidi učinil šťastnými, zdravými a svatými. Je to součástí spasení, které nám nabízí.

Bůh je náš Stvořitel, a tak jistě ví, co je pro nás nejlepší. Nedodržujeme-li jeho pokyny nebo jsme nedbalí ke svému zdraví a onemocníme, pak nemoc není výrazem toho, že by se na nás Bůh zlobil, pouze zakoušíme přirozené důsledky volby svého životního stylu. Lidé často argumentují, že Bůh zrušil zastaralé pokyny o stravě. Takové tvrzení však není možné podložit žádnými biblickými výroky. Sám Ježíš se přizpůsobil židovským stravovacím obyčejům.

Byly to předpisy navíc, přidané židovským zákonem Mishnah, jež se staly břemenem a následně podnítily pochybnosti o „zastaralých“ biblických pravidlech o stravě.

Marek ve svém evangeliu píše o umývání rukou a rituálním očišťování (Marek 7,1–9). Ježíšova poznámka ve verších 14 a 15 se často vytrhuje z kontextu, aby byla důkazem, že jakékoli omezení týkající se jídla už neplatí. Také 10. kapitola Skutků apoštolů se rovněž chybně vykládá. Z kontextu však můžeme chápat, že verše mluví o něčem zcela jiném.

Myslíte, že by si Ježíš Kristus, který „je stejný včera, dnes i navěky“, přál, abychom byli v dnešní době o něco méně zdraví, než jak tomu bylo před stovkami let? Jak by se to shodovalo s jeho vlastními slovy: „Já Hospodin se neměním“?

Richard Willis, z knihy Prožívání radosti. Vydal Advent-Orion.

Počet přečtení: 341 Datum: 15. 7. 2021