Potravinová krize – skutečně?
Ačkoli to někomu může připadat jako novinka, podobného šoku s prudce rostoucími cenami potravin jsme byli svědky již před deseti lety a naposledy jsme zažili nedostatek i na začátku pandemie COVID.
Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) nedávno uvedla, že index cen potravin v březnu vzrostl o 12,6 %, což je nejvyšší hodnota od jeho vzniku v roce 1990. To poškozuje nejzranitelnější obyvatelstvo na celém světě. Ruská invaze na Ukrajinu zvyšuje potravinovou nejistotu na Blízkém východě a v severní Africe. Nový výzkum organizace ActionAid v Africe, Asii, Latinské Americe a na Blízkém východě ukazuje, že v některých nejohroženějších komunitách se místní ceny více než ztrojnásobily.
Tato skutečnost mate většinu z nás, kteří dobře víme, že celosvětová zemědělská produkce se výrazně zvýšila s vyhlídkou na nasycení světa, přesto se zvyšuje počet lidí, kteří hladovějí nebo nemají dostatečný přísun výživných potravin. Kde je tedy problém a jak ho můžeme vyřešit?
Korporátní chamtivost
Přibližně 80 % zemědělské půdy se využívá ke krmení zvířat pro maso a mléko. Patří sem pastviny a orná půda využívaná k produkci krmiv. Kácí se lesy a pralesy. Jakmile je les zničen, vzniká v ekosystému obrovská nerovnováha, která vede ke ztrátě a zničení rostlin a hmyzu (který je klíčový pro produkci potravin). Také to ovlivňuje průběh výparu a srážek.
Kromě toho ozbrojené konflikty a války, které jsou živnou půdou pro zisky podniků, způsobují obrovské ztráty na biologické rozmanitosti, a to ničením lesů, úniky ropy, nášlapnými minami a devastací nedotčených přírodních rezervací.
Od těchto společností však slyšíme jen velké lži – že jsou skutečnou zárukou potravinové bezpečnosti. Opak je pravdou: způsob, jakým průmyslové zemědělství a společnosti obchodující s komoditami fungují, vede ke spekulacím na trhu a falešným narativům o poptávce a nabídce, které jim v konečném důsledku pomáhají k vyšším ziskům. Mnohé z těchto firem doslova „dojí“ stávající krizi a dělají přesný opak toho, co je pro lidi a planetu potřeba.
Dost pro všechny
Plýtvání potravinami je jedním z klíčových problémů našeho nefunkčního potravinového systému a přímo souvisí s mnoha dalšími problémy globálního zemědělství. Odhaduje se, že až 30 % celosvětově vyprodukovaných kalorií končí přímo v odpadu.
Potřebujeme takový politický rámec, který zajistí, že potraviny budou vyráběny tak, aby nasytily lidi, a ne aby sloužily jako krmivo pro průmyslově chovaná zvířata nebo jako palivo pro automobily. Potřebujeme skoncovat s průmyslovým potravinovým systémem a vrátit moc do rukou národních vlád a jejich obyvatel, aby lokalizovali výrobu a spotřebu potravin. Toho lze dosáhnout finanční podporou a pobídkami pro malé a střední zemědělce a jejich odbytové kolektivy.
Ve svém posledním poselství generální tajemník OSN António Guterres uvedl: „Řekněme si to jasně; bez opětovného zapojení ukrajinské produkce potravin neexistuje účinné řešení potravinové krize.“
Do jisté míry to může být pravda, ale je to jen nepatrná část řešení. To, co svět potřebuje, je urychleně se zbavit korporátního ovládání potravinového systému a jejich navázání na finanční trhy. OSN se musí vzchopit a řešit systémový problém kolem nefunkčního potravinového systému – a ne se nechat dále obehrávat korporátními zájmy.
Vlády a mezinárodní finanční instituce musí regulovat trh s komoditami a spekulativní obchodování, aby skoncovaly s umělými rozdíly mezi nabídkou a poptávkou. Vlády by měly uvalit neočekávanou daň na společnosti vyrábějící a obchodující s potravinami; ta pak může být použita na investice do agroekologie s pobídkami a technickou podporou pro drobné zemědělce.
Právo na potraviny
Chceme-li naplnit téma OSN „Budování společné budoucnosti pro všechen život“, musíme okamžitě přestat se změnami ve využívání půdy, zastavit odlesňování a chránit a obnovovat naše stávající ekosystémy.
Aby se tak stalo, musíme zabránit korporacím, aby zabíraly naši půdu a manipulovaly s naším potravinovým systémem za účelem zisku. Nemůžeme se smířit s tím, že nám budou říkat lži a nepravdivé příběhy o tom, jak krmí svět. V neposlední řadě pak musíme provést změny v našich individuálních životech, a to tím, že budeme jíst to, co je místní, sezónní a vyprodukované v souladu s přírodními zákony.
Savio Carvalho, Greenpeace Int.