Zavírání kohoutků
Jako lékaři jsme byli s mými kolegy vyškoleni ne k tomu, abychom léčili příčiny nemocí, ale spíše jejich následky podáváním medikamentů, které léčí rizikové faktory jako vysoký krevní tlak, krevní cukr a cholesterol. Je to podobné, jako kdybyste vytírali podlahu kolem přetékajícího dřezu místo toho, abyste prostě zavřeli kohoutek. Farmaceutické firmy vám k tomu ochotně prodají balení papírových utěrek denně po zbytek vašeho života, abyste měli přetékající vodu čím utírat.
Jak uvádí doktor Walter Willet z katedry výživy na lékařské fakultě Harvardovy univerzity: „Základní problém je, že většina farmakologických strategií se nezaměřuje na skryté příčiny zdravotních problémů v západních zemích, mezi které rozhodně nepatří nedostatek léčiv.“
Léčba příčin není pouze bezpečnější a levnější, ale také lépe funguje. Tak proč to nedělá více mých kolegů lékařů? Nejenže je to nikdo neučil, ale navíc za to nedostávají zaplaceno. Nikdo nemá z léčby životním stylem prospěch (kromě pacienta); není tedy hlavní součástí lékařského studia či praxe. Takhle funguje současný systém. Je nastaven tak, že finančně odměňuje předepisování léků a procedur, ne výsledky.
Když doktor Ornish (již v roce 1990) prokázal, že onemocnění srdce se dá zvrátit bez léků a operací, domníval se, že jeho studie budou mít významný vliv na běžnou lékařskou praxi. Vždyť úspěšně odhalil lék na zabijáka číslo jedna! Ale mýlil se – ne ve svých zásadně důležitých zjištěních ohledně stravování a jeho vlivu na nemoci, ale v tom, jaký ohromný vliv má na lékařskou praxi lékařský byznys. Doktor Ornish si, jeho vlastními slovy, „uvědomil, že krytí výdajů výrazně více ovlivňuje lékařskou praxi než výzkum“.
I malé změny se počítají
Zjistili, že obrovský vliv na úmrtnost mají tři zásadní součásti životního stylu: lidé mohou významně snížit riziko své předčasné smrti tím, že nebudou kouřit, budou jíst zdravější stravu a vyvíjet dostatečnou fyzickou aktivitu.
A definice těchto pojmů nebyly nijak přísné: nekouřením myslela CDC nekouření v současné době. Zdravou stravou mínili dostat se do horních 40 % v rámci dodržování nijak drastických dietních doporučení a fyzická aktivita představovala v průměru dvacet nebo více minut nenáročného cvičení každý den.
Lidé, kterým se podařilo zvládnout alespoň jednu z těchto oblastí, snížili riziko úmrtí v horizontu šesti let o 40 %. Ti, kteří byli úspěšní ve dvou z nich, snížili toto riziko o více než polovinu, a komu se podařilo skórovat ve všech třech oblastech, dosáhl až 82% snížení rizika.
Z knihy Michaela Gregera Jak nezemřít. Vydalo nakladatelství Noxi.