Vhodná strava

Minulého roku jsem hodně cestovala. Při té příležitosti jsem si uvědomila, že pouze velmi málo lidí ví, jak udržovat své tělesné zdraví. Viděla jsem mnohé lidi trpět zdánlivě nevysvětlitelnými chorobami. Odpovědnost za tento stav kladli Prozřetelnosti. Tito lidé se utěšovali myšlenkou, že bolest je lidským údělem, že nakonec dosáhnou usmíření. V devíti případech z deseti je však utrpení, se kterým máme příležitost se denně setkávat, důsledkem soustavného překračování zákonů žití. Výsledkem střetu mezi přírodními zákony a lidskými zvyky je nemoc a utrpení.

Nepřekvapovalo mne ani tolik, že nemoc a utrpení jsou tak rozšířené, zdálo se mi být spíše zázrakem, že mnozí lidé mohou, i přes zlé zacházení, kterému se sami vystavují, přesto nějakým způsobem pokračovat v životě. Každý přestupek vůči přírodním zákonům bývá totiž následován trestem.

Během cestování po železnici jsem vyslechla poznámky mnohých rodičů, kteří si stěžovali na choulostivý apetit svých dětí – některé z nich by se prý bez masa a koláčů vůbec neobešly. V době oběda jsem měla příležitost vidět, jídlo jaké kvality bylo těmto dětem servírováno. Byl to bílý pšeničný chléb, krájená šunka s pepřem, nakládaná kořeněná zelenina, koláče a marmeláda. Bledá, nažloutlá pokožka dětí jasně ukazovala, jakému zacházení je jejich žaludek vystaven.

Dvě z dětí například zpozorovaly, že děti z jiné rodiny mají k obědu mimo jiné sýr. Okamžitě ztratily zájem o to, co měly na svém talíři, až pro ně jejich shovívavá matka vyprosila kus sýra, ze strachu, že by jinak nic nejedly. Tato matka prohlásila: „Moje děti mají rády to a to a já je nechávám, aby jedly, co chtějí. Chuť k jídlu sama určuje, co tělo potřebuje.“

To může být jistě pravda, ovšem pouze tehdy, když nedošlo k pokažení chuti. Chutě mohou být přirozené, ale také pokažené. Rodiče, které své děti tak dlouho přivykaly nezdravým a dráždivým potravinám, až se jejich chuť úplně pokazila, nemohou ovšem prohlašovat, že to, na co má dítě chuť, určuje, co jeho tělo potřebuje. Jemné žaludeční orgány byly totiž v takovém případě tak dlouho drážděny, až ztratily veškerou svou citlivost. Prosté a zdravé jídlo je pro takto postižené dítě mdlé a bez chuti. Zneužívaný žaludek navíc nevykoná tu práci, kterou by vykonat měl – není-li k tomu napřed vyprovokován těmi nejdráždivějšími látkami.

Kdyby tyto děti od svého dětství přijímaly pouze zdravé potraviny připravované tím nejjednodušším způsobem, který by uchoval co nejvíce jejich přirozené vlastnosti, kdyby se vyhýbaly masu, tuku a kořením, jejich chuť k jídlu by zůstala přirozená, nenarušená. Za takovéhoto přirozeného stavu by pak mohla chuť k jídlu skutečně do značné míry odrážet potřeby organismu.

Dobrou krev anebo příjemnou povahu není možné získat z nekvalitního jídla. Děti, které jsem potkávala, byly bledé. Některé měly na rukou a na tvářích vyrážku. Jiné měly kůži hladkou, ale trpěly kašlem, katarem, bolestmi v krku. Všimla jsem si asi tříletého chlapce, který měl průjem. Měl horečku, ale přesto se zdálo, že jediné, co potřebuje a vyžaduje, je jídlo. Každých pár minut chtěl něco jiného – koláč, kuře, nakládanou zeleninu. Jeho matka reagovala na jeho požadavky jako poslušný otrok: „Ano, miláčku, už jdu, už jdu.“ Když chlapec dostal jídlo do rukou, mrštil s ním vztekle na podlahu vozu.

Jedna dívka jedla chléb s máslem a se šunkou a s nakládanou zeleninou. Vtom zpozorovala talíř, ze kterého jsem jedla já, tedy něco, co ona neměla. Okamžitě odmítla jíst. Myslela jsem, že její pozornost k mému talíři přilákalo pěkné červené jablko, a i když jsme neměli s manželem nazbyt, bylo mi tak líto jejích rodičů, že jsem jí jedno jablko podala. Vytrhla mi jablko z ruky a hodila je na podlahu. Pomyslela jsem si: „Jestli se tato dívka nenaučí poslouchat a zvykne si prosazovat svou vůli tímto způsobem, přinese svým rodičům jen hanbu.“ Tento hněvivý výbuch byl ovšem důsledkem shovívavosti dívčiných rodičů. Jídlo, které dívce dávali, v ni podněcovalo ty nejnižší vášně, oslabovalo její mravy a poznamenávalo její intelekt.

Rodiče jsou odpovědni za sobeckou, nemilující povahu svých dětí, za jejich základní návyky. Ponecháme-li touhy a vášně svého dítěte bez jakékoliv kontroly, co od něj můžeme očekávat, až jednou dospěje? Mnozí lidé, zdá se, vztahu mysli a těla vůbec nerozumí. Jestliže je tělesný systém soustavně rozrušován nevhodnou stravou, mozek a nervy jsou ovlivňovány a snadno dochází k podrážděným reakcím.

Jiná, asi desetiletá dívka byla postižena střídavými záchvaty zimnice a horečky. Neměla vůbec chuť k jídlu, ale její matka ji přesto nutila: „Vezmi si trošku toho piškotového koláče. Tady je hezký kousek kuřete. Neochutnáš tu marmeládu?“ Dívka nakonec snědlo porci, která by byla příliš velká i pro dospělého člověka. Jídlo, které musela sníst, nebylo navíc vhodné ani pro zdravý žaludek a v žádném případě by se nemělo podávat při nemoci. Asi za dvě hodiny dostala dívenka vysokou horečku. Matka jí přikládala na čelo studené obklady. Nechápala, proč se jí tak přitížilo. Přiložila do ohně polínko a divila se, že se oheň rozhořel. Kdyby si žaludek dívenky mohl v klidu odpočinout, což naléhavě potřeboval, mohlo být utrpení dívky daleko menší.

Tyto matky nebyly připravené vychovávat své děti.

Hlavní příčinou lidského utrpení je neznalost toho, jakým způsobem správně zacházet se svým vlastním tělem. Povinnosti a zásady jsou ignorovány a porušovány kvůli dosažení okamžitého uspokojení. Chceme-li být zdraví, musíme pro to doopravdy žít. Rodiče jsou do velké míry odpovědni za tělesné zdraví a morální rozvoj svých dětí. Měli by své děti poučit a navyknout je – v jejich vlastním zájmu – dodržovat zákony zdravého žití. Ušetří je tak zbytečného neštěstí a utrpení. Jak je to podivné, když matka ničí tělesné, duševní a morální zdraví svého milovaného dítěte – tím, že se podvoluje všem jeho chvilkovým choutkám a tužbám. Kam vede tato milující „něžnost“! Takové matky skýtají dětem svou výchovou jen chabé vyhlídky do budoucnosti a velmi nejisté předpoklady pro dosažení životního štěstí.

V důsledku nepravidelného a nevhodného stravování strádají děti i rodiče. Ubohé děti jsou přitom pouhými produkty nešťastných poměrů, jejichž důsledkem je nedostatek citu, nervozita a vznětlivost, jimiž trpí všichni. Nekontrolované uspokojování pokažené chuti k jídlu snižuje tělesnou odolnost i duševní a morální kapacitu dětí i rodičů.

Ellen G. Whiteová