V chaosu či kosmu? | Prameny zdraví

V chaosu či kosmu?

Evoluční model předpokládá, že vesmír může být kompletně vysvětlen pomocí přírodních procesů a zákonů jako samostatný, nevyžadující vnější nadpřirozený zásah. Všechny přírodní zákony se na přírodní bázi dále vyvíjejí, energie a hmota se vyvinula z původního chaotického stavu do současné strukturní složitosti.

V chaosu či kosmu?

Rubrika: Životní styl | Typ článku: Články

Stvořitelský (kreacionistický) model naopak předpokládá, že vesmír začal existovat díky působení všemohoucího a vševědoucího Boha. Nejen hmota, ale také zákony, které kontrolují její chování, byly vytvořeny, dány Bohem. Pokud je ovšem odmítána Boží existence, zdá se takové řešení naivní nebo zvláštní.

Evoluční model předpovídá, že hmota, energie a zákony i se stále vyvíjejí a není vnější síla, která by tento vývoj zastavila. Kreacionisté naopak předpokládají, že základní zákony a podstata hmoty a energie se vůbec nemění. Byly stvořeny a dokončeny v minulosti a jsou zachovány do současnosti.

A tak se nabízí otázka: Žijeme v chaosu, nebo v kosmu? Mění se přírodní zákony, jsou závislé na vývoji vesmíru? Všechna dosavadní pozorování ukazují, že základní zákony přírody jsou stálé a neměnné a že základní povaha hmoty a energie je neměnná. Zákon gravitace, zákony termodynamiky, zákony pohybu jsou stálé, na rozdíl od předpokladů evolučního modelu. Věda ukazuje, že základní zákony přírody nejsou v procesu stálého vývoje, ale jsou stálé, jak předpovídá stvořitelský model. Pro koho se zdá nepřijatelné věřit v Boha, musí věřit v První příčinu, musí věřit v "boha" hmotu, prostor a čas. Můžeme si tedy vybrat, jakého boha budeme mít na prvním místě.

Evoluční model vysvětluje původ a vývoj všech věcí v termínech zákonů a procesů tak, jak probíhají nyní. Žádný proces vyžadující speciální aktivitu vnějšího činitele (Stvořitele) není dovolen. Vesmír se vyvíjí na vyšší stupeň pořádku pomocí vrozených (vnitřních) vlastností. Evoluce je přírodní, sebeobsahující, nezáměrná, přímá, nevratná, universální, stále pokračující.

Stvořitelský model je zásadně odlišný od vývojového. Popisuje náš vesmír jako výsledek nadpřirozeného působení, řízený z vnějšku, účelný, dokončený, kompletní, universální.

Směr dalšího vývoje je snižování úrovně, pokles, pád původního dokonalého Božího stvoření. Proces stvoření trval určitou dobu v minulosti, nyní už nepůsobí. Který z obou modelů lépe vyhovuje pozorovaným skutečnostem a naší zkušenosti? Původ vesmíru tak, jak byl donedávna hlásán na základě koncepce ateistického materialismu je z hlediska platných přírodních zákonů těžko myslitelný. Vesmír musel mít počátek a bude mít i svůj konec v konkrétním čase.

Má-li vesmír počátek, pak vznikl z ničeho - má tedy svého Tvůrce. A protože navzdory zákonu o entropii vykazuje řád, má i Hybatele a Udržovatele. Vesmír směřuje do stavu rovnováhy, k vyrovnání teploty, k tepelné smrti vesmíru. Pokud k ní ještě nedošlo, vyplývá z toho, že vesmír je ještě mladý. Mnoho problémů vývojovému modelu přináší studium hvězd. Kompletní vývoj hvězdy, ani přeměna jedné hvězdy v jinou nebyla pozorována. Dle evolučního schématu existují různě staré hvězdy, měly by mít různé složení, ale jejich spektra ukazují na složení podobné Slunci.

Čím je hvězda větší, tím rychleji spaluje své palivo - zdá se, že různé typy hvězd mají stejné datum narození, což odporuje evolučnímu pohledu na vznik a vývoj vesmíru. Podobnost chemického složení hvězd, které by podle evolučního pohledu měly mít velice odlišné stáří - až několik miliard let (rozdíl mezi hvězdou Bo, Tau Scorpii a rudým gigantem Virginis) - ukazuje, že vývoj hvězd, tak jak byl představován evolučním modelem, neodpovídá realitě. Ve shodě se stvořitelským modelem můžeme na základě nalezených faktů předpokládat, že hvězdy byly zformovány ve stejný čas. A také, že to nebylo tak dávno (ne miliardy let, ale spíše několik tisíc let), protože jinak by už velice jasné hvězdy musely dávno spotřebovat své palivo. Naší zkušenosti vyhovuje, že dům má svého stavitele. Složitost vesmíru,, přírody a ekologické rovnováhy ukazuje, že nevznikly náhodou, neřízeným procesem.

Účel ve stvoření
Země se svojí jedinečnou hydrosférou, atmosférou a litosférou je vhodná pro vyšší formy života. Toto je přesně to, co předpokládá model stvoření. Země byla stvořena právě proto, aby sloužila člověku za jeho domov. Tuto účelnost evoluční model zcela postrádá. Vezmeme-li v úvahu původ hmoty, zákony přírody, hvězd a galaxií, slunečního systému nebo naší Země samotné, vidíme, že model stvoření podle skutečných faktů mnohem lépe odpovídá skutečnosti než evoluční model. Neexistuje žádný vědecký důkaz pro to, abychom odmítli tvrzení, že veškerý vesmír se všemi jeho variacemi systémů od atomu po galaxie vznikl speciálním stvořením.

Námitky vůči stvořitelskému pojetí vzniku života a vesmíru nejsou vědecké, ale ideologické. Věda byla často v dějinách, a to i zcela nedávných, služkou ideologie. Otázky, které se týkají účelu, nejsou v obvyklém smyslu slova vědecké. Hlavní otázkou zůstává, zda je přijatelnější interpretovat pozorované jevy stvořitelským modelem, nebo evolucí. Vědecky nikdy nebude možné úplně a beze zbytku tento problém rozhodnout, ale protože je nezbytné ho nějakým způsobem vyřešit, mezi dvěma modely si musíme vybrat na základě filosofických úvah nebo na náboženském základě. V stvořitelském modelu zcela výslovně hovoříme o pojmu účelu. Stvořitel byl účelný, ne vrtošivý nebo lhostejný, protože On plánoval a potom stvořil vesmír s jeho nejmenšími částicemi, molekulami, jeho hvězdami a galaxiemi, jeho rostlinami a zvířaty a nakonec s jeho lidskými obyvateli. Evoluční model naopak pracuje s náhodnými, rozmanitými procesy, které tvoří přírodní vývojový řetěz směřující od nejmenších částic až k člověku. Ti, kteří věří ve stvoření, vysvětlují původ všeho ve smyslu prvotního plánování, osobního Stvořitele, který realizoval tento plán speciálním stvořením vesmíru a života. Kreacionistický pohled si všímá konstrukčních plánů v přírodě, a účelnosti při stvoření. Kreacionisté si také všímají svědectví rozpadu a katastrofy ve vesmíru, které považují za přechodné vetřelce a narušitele perfektního pořádku, který byl původně při stvoření. Konkrétní otázka stojí např. takto: Mohou hvězdy a galaxie být uspořádány v logickém hierarchickém pořádku od jednoho typu k druhému, protože reprezentují odlišné stupně vývoje, nebo proto, že každá z nich byla speciálně stvořena, aby sloužila k odlišným účelům, a tyto účely vyžadují odlišné stupně velikosti, složitosti a funkce. Newton a Kepler svůj přístup k vědeckému zkoumání popisovali tak, že se snaží pochopit, co zamýšlel Bůh při stvoření. Jistě připustíme, že je nemožné na tomto stupni informací, abychom pochopili Boží činnost s pulsary či mlhovinami. Můžeme ale udělat rozumné odhady. Kreacionistické vysvětlení se kryje se zákony příčiny a následku, termodynamiky a zákony pravděpodobnosti, ale také dává jistotu, že existuje opravdový význam a smysl naší existence. A tento závěr je velice cenný při hledání smyslu našeho života. Buď tedy uvěříme ve všemohoucího Boha Stvořitele, nebo přičítáme hmotě stvořitelské vlastnosti. Ovšem žádný následek nikdy nebyl kvalitativně vyšší než jeho příčina. Následek může být nižší, ale nikdy ne vyšší než jeho příčina. První příčinou

- neohraničeného prostoru musí být -nekonečno,
- času bez konce - věčnost,
- bezmezné energie - všemohoucnost,
- universálního společenského vztahu - všudypřítomnost,
- nekonečné složitosti - vševědoucnost,
- morálních hodnot - mravnost,
- duchovních hodnot - duchovnost,
- lidské zodpovědnosti - chtění,
- lidské lásky - milování,
- života - žití.

Z toho nám vyplývá, že první příčinou všech věcí musí být nekonečná, věčná, všemohoucí, všudypřítomná, vševědoucí, mravní, duchovní, důvěryhodná, milující, žijící Bytost. Můžeme hmotu nazývat těmito superlativy? Všemohoucí Stvořitel je přiměřenou příčinou pro všechny pozorované následky ve vesmíru, kdežto evoluce je nepřiměřená příčina. Vesmír nemůže být sám sobě přiměřenou příčinou. Einstein zdůraznil, že velikost, postavení, čas a pohyb jsou relativní, ne absolutní. Vesmír tedy nemůže být absolutní sám v sobě, a proto nemůže mít absolutní nezávislost, nebo absolutní existenci. Nemohl tedy vyprodukovat sám sebe, musí existovat díky všemohoucímu Stvořiteli, který je absolutně neměnný.

Ukázka z knihy Vladimíra Krále "Život - náhoda nebo záměr?". Vydala agentura Advent.

Počet přečtení: 2 063 Datum: 23. 2. 2006