Technologie a tužby | Prameny zdraví

Technologie a tužby

Můj vztah k technologiím a sociálním sítím by se dal popsat jako směs lásky a nenávisti.

Technologie a tužby

Rubrika: Životní styl | Typ článku: Články

Většina z nás tento pocit dobře zná, nedokážeme ale identifikovat, proč tomu tak je. Jsme si vědomi své posedlosti, ale nevíme, jak se vyrovnat s rostoucími výzvami, které s sebou užívání moderních technologií nese. Jsme stále zaneprázdnění, ale znudění. Jsme plní, ale prázdní. Jsme stále připojeni, ale osamělejší než kdykoliv předtím.

Naše životy jsou naplněny větším množstvím aktivit, než bychom si mysleli, že je možné, ale často na konci dne pociťujeme prázdnotu. Máme více věcí – aut, domů, oblečení, zařízení, hraček – než kterákoliv jiná generace v dějinách, ale toužíme po tom mít více. Jsme online více, než kdykoliv jindy, ale často se cítíme osamělejší, než se dá popsat. Víme, že Bůh pro nás chce něco lepšího, ale nejsme si jisti, jak to naleznout.

Skoro každý vám potvrdí, že život je den ode dne rušnější, hektičtější a bláznivější. Jsme bombardováni takovým množstvím informací, že je nedokážeme zpracovat – inzeráty, reklamami, blogy, tweety, fotkami, úryvky hudby, hrami, dalšími reklamami. Náš svět překypuje nespočtem technologických zázraků – každý z nich slibuje, že zlepší náš život.

Není pochyb o tom, že mnoho těchto inovací skutečně naše životy zlepšilo. Můžu poslat SMS kamarádovi k protinožcům. Sdílet fotky z narozenin mého syna s příbuznými, kteří žijí tisíce kilometrů daleko. S pomoci svého chytrého telefonu mohu platit účty, nakupovat anebo si zamluvit dovolenou u moře. Při všech těchto zlepšeních ale nedokážu nemyslet na stinné stránky, které s sebou používání oněch zařízení, bez kterých si dnes „svůj život vůbec nedokážu představit“, nese.

Jsem fascinován tím, do jaké míry technologie a sociální média ovlivňují naše životy, naše vztahy a dokonce i naši víru. Nevím, jak vy, ale za sebe musím přiznat, že zažívám hluboký vnitřní konflikt. Na jedné straně tyto technologické výplody miluji a užívám je ve svém životě prakticky bez přestání. Na druhé straně je vůbec nemohu vystát. Nelíbí se mi, že jsem jimi tak pohlcen, že jsem na nich tak závislý, že nejsem schopen odolat impulzu utíkat se k nim, jako kdyby mohly přinést odpověď na každou důležitou otázki v mém životě.

Zamyslete se nad tím, jak rychle se svět změnil. Vzpomínám si, jak se poprvé objevily mobilní telefony. Říkal jsem si, že bych nikdy nic takového mít nechtěl. Dnes když zapomenu telefon doma nebo v práci, skoro začnu panikařit. Dokonce ani nechci nechávat mobil v jiné místnosti, než ve které právě jsem. Dosáhl jsem bodu, kdy jej zkrátka musím mít stále po ruce. Vím, že to není normální.

Vzpomínám si, jak mi zřídili v roce 1997 moji první emailovou poštovní schránku. Říkal jsem si: K čemu? Můžu přece tomu člověku zavolat, když půjde o něco důležitého. Neuplynul ani rok a nedokázal jsem si už představit, jak někdo může přežívat bez emailu. Nemyslel jsem si, že to potřebuji. Pak jsem cítil, že se bez toho neobejdu. A nakonec jsem se toho stal vězněm.

Chytré telefony toto všechno posunuly ještě na úplně jinou rovinu. Zaznamenají, kolik jsem snědl kalorií, kolik kroků ušel. Dozvím se, jaká je předpověď počasí pro Paříž či Bangladéš, ukáže mi, kde se nachází auto mé dvacetileté dcery, předčítá mi Bibli a připraví mi sendvič. (Dobrá, to poslední ne – aspoň zatím ne.)

Není pochyb o tom, že technologie zlepšují naše životy. Totéž platí pro sociální média. Facebook, Twitter, Instagram, LinedIn... Nepopsatelně velký svět se nekonečně zmenšil. Nemám problém se spojit se spolužákem z druhé stupně základní školy, kterého jsem desítky let neviděl. Můžu sledovat, o co se právě podělila moje oblíbená sportovní či filmová hvězda. Nedosáhli jsme ale bodu, kdy nás technologie a sociální média poškozují možná do stejné míry, jako nám pomáhají?

Intuitivně víme, že technologie a sociální média nás mění. Ať už k lepšímu či horšímu, mění se to, jak získáváme informace, jak se chováme k lidem, jak vnímáme sami sebe – a možná i to, jak smýšlíme o Bohu.

Termín „přítel“ dnes může označovat někoho, koho jste nikdy neviděli, který ale má přístup k vaší stránce na sociální síti. Vztahy jsou stále mělčími a my se cítíme být izolováni. Toužíme po ocenění druhých, nechceme ale odhalovat, co se v nás samotných děje pod povrchem. Studie ukazují, že jsme sice stále více online, ale stále méně schopni soucítit s potřebami druhých

Narušují se mnohé kriticky důležité charakteristiky lidského života.

Spokojenost. – Čím více se porovnáváme s druhými, tím méně spokojeni sami se sebou jsme. Studie ukazují, že sledování sociálních sítí často vede k depresím.

Intimita. – Čím více komunikujeme online, tím více toužíme po intimitě tváří v tvář – která se ale pro nás stává stále nedosažitelnější.

Autentičnost. – Čím více cenzurujeme (resp. malujeme narůžovo) své životy, tím těžší je pro nás být ryzí a transparentní.

Soucit. – Čím více bolesti můžeme být svědky, tím těžší je pro nás projevit péči a starostlivost. Stáváme se necitlivými k utrpení lidí kolem nás a ve světě.

Integrita. – Jsme prakticky neustále vystaveni pokušení dívat se na věci, které jsou v rozporu s čistotou, kterou si pro nás přeje Bůh.

Povzbuzování. – Stálá negativita a kritika na síti nás vede k tomu, že se soustřeďujeme na slabosti, nedostatky a selhávání druhých, namísto toho, abychom je povzbuzovali.

Uctívání. – Bůh chce být v našich životech na prvním místě, ale lidé zjišťují, že je stále těžší následovat Ježíše ve světě, jenž je více a více zaměřen sám na sebe. Je čas svrhnout modly.

Odpočinek. – Celý svět nám leží doslova u nohou, je to tak vzrušující. Ztrácíme ale ze zřetele hodnotu odpočinku a ztišení o samotě.

Zvláštní přitom je, že čím více se soustřeďujeme sami na sebe, tím nižší míru uspokojení zažíváme. Čím více jsme pohlcováni věcmi tohoto svět, tím větší prázdnotu zažíváme.

Důvod je ten, že jsme byli stvořeni pro více – pro mnohem více. Byli jsme stvořeni pro věčnost, nikoliv pro život na zemi. Nebyli jsme stvořeni k tomu, abychom sbírali „lajknutí“, ale abychom projevovali lásku. Nebyli jsme stvořeni k tomu, abychom poutali pozornost na sebe, ale abychom vzdávali slávu Bohu. Nebyli jsme stvořeni k tomu, abychom sbírali ty, kteří nás sledují na síti, ale abychom následovali Krista.

Přišel čas vrátit technologie na místo, které jim patří. Přišel čas začít milovat Boha a lidi celým svým srdcem.

Z knihy Craiga Groeschela Struggles. Vydalo nakladatelství Zondervan.

Počet přečtení: 125 Datum: 5. 9. 2019